Česká klasická literatura

Lidský příběh plný neotřelých pohledů na přírodu, kdy kouzlo se stává skutečností a skutečnost kouzlem. O důvěře a lásce mezi generacemi.

Myslet si můžete, co chcete, věřit, čemu chcete, hlavně se nesnažte zjistit pravdu.

Dva zcela rozdílní a přesto nerozluční kamarádi se vydají na cestu, na které zažívají zkoušky života.

Odvrácená strana Rudého práva

Ušmudlaný, rozpadající se svět dělnických kolonií, hospod a sběrných surovin osmdesátých let minulého století a živoucí svět bizarních postaviček, které jej obývají.

Ing., Mgr. Františka Böhmová se narodila r. 1965 v Karlových Varech. Dětství prožila na Domažlicku, nyní žije s rodinou v Ostravě. Vystudovala ekonomickou fakultu VŠB v Ostravě a později teologickou fakultu UP v Olomouci.

Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“.

V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv.

Vilu na břehu řečovické řeky navštěvuje neznámý host. Přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. Také Hanu Strnadovou přitahuje spíše svět pod hladinou než mezilidské vztahy ve městě.

V příběhu malého Vítka Kříže a jeho bratra Jáchyma se ocitáme na Běstvinách, na místě jako stvořeném pro prastarou legendu, ve které se na konci zámecké zahrady hýbe obrovský kompost.

Prózy 677 (1977) a Afghánistán (1980) spojuje obdobná literární strategie: reflexe bezprostřední současnosti, doby, kdy tyto texty vznikly, se zde mísí s utopickými či distopickými vizemi fiktivní apokalyptické budoucnosti a s evokacemi časů civiliza

Dvoudílná próza Bezejmenná (1986) je podobně jako Sklepní práce (1973) a Leden na vsi (1977) textovou koláží, v níž převažují pasáže deníkového záznamu, konkrétní osobní zpovědi, záznamy o životě přátel z undergroundu a disentu, polemiky, případně po

Próza Gottschalk (1988), která tvoří spolu s připojenými prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii, byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal samizdatově, zatímco „román v dopisech“ s prvky „road novel“ Hatto byl ji