William Shakespeare

Poetická komedie o rozmarech lásky a noci plné divů, které se možná staly a možná pouze zdály.

Jedna z nejoblíbenějších a nejčastěji uváděných Shakespearových her.

Klasický titul, který se na jeviště vrací s každou generací. Fantastická přehlídka motivů, zápletek, záhad a tajemství, s nimiž se alespoň jednou za život musí potkat všichni skuteční divadelní diváci.

V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této komedie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou.

Sen noci svatojánské je nejhranější a nejslavnější komedie Williama Shakespeara. Vypovídá především o lásce a jejích bláznivých proměnách, zároveň o básnické a divadelní imaginaci.

Shakespearovy sonety jsou knihou o lásce ve všech podobách. Nezáleží příliš na tom, zda jde o lásku legitimní či nelegitimní, hetero-, homo- či bisexuální, tragickou či komickou, duchovní či fyzickou. Důležité je, co láska s člověkem udělá, jak ji prožívá.

Shakespeare psal sonety po celý svůj tvůrčí život a pokládal je za své stěžejní dílo.

V Poznámce překladatele Martin Hilský píše: V čem tedy vlastně spočívá výjimečnost a originalita Shakespearových sonetů? Zdá se, že především v tom, že Shakespeare byl, na rozdíl od velké většiny ostatních autorů sonetů, především dramatický a divadelní básník.

Shakespeare's Sonnets are among the most lyrical and moving pieces of poetry in any language, abounding with examples of his genius for wordplay, rhythm and metaphor and dealing with the eternal themes of love, memory, beauty and the ravishes of time.

„Neboj sa, dieťa moje. Počul som tvoje slová lásky a som šťastný za vás oboch, Ferdinand. Chcel som len zistiť, či je tvoja láska k mojej krásnej zlatej dcére Mirande skutočná.“ Prospero žije na podivnom ostrove s dcérou Mirandou.

Příběh o lásce a nenávisti, o mstě a odpuštění, vypráví o ztroskotancích, kteří se na pustém ostrově setkávají se zázraky a divy. Hra, spojující vrcholnou poezii s groteskní komikou smutných klaunů, ukazuje lidský život jako úchvatnou marnost.

Drama člověka, který přichází o své idealistické představy o sobě a o světě. Shakespearův krutě ironický obraz rozvrácené a zkorumpované společnosti je až hrozivě aktuální.

Timon Aténský je méně známá hra, kterou Shakespeare napsal společně s Thomasem Middletonem. Podvojné autorství se promítá i do žánrové podvojnosti hry – kolísá mezi satirou a tragédií.

Tragikomická groteska na téma lásky a války. Osudy legendárních reků trójské války nahlíží autor skeptickým pohledem člověka, který pod maskou přikrášlené historie nachází holou, nelichotivou pravdu.

Viola převlečená za Cesaria, pan Tobiáš Říhal či Ondřej Třasořitka, kníže ilyrský Orsino , hraběnka Olivie, samolibý puritán Malvolio a moudrý šašek Feste vytvářejí veselicový svět neustálých proměn i pomíjivosti času.

Vrcholná Shakespearova komedie o šílenství lásky a moudrosti bláznů, v níž je vše dovoleno a nakonec všem odpuštěno.

Druhý svazek edice REPERTOÁR, cenově velmi dostupné knižní řady z pokladnice světového dramatu (zásadní díla, vynikající překlady, čtivé studie, portréty autorů i překladatelů).

Tradice vypráví, že Shakespeare napsal komedii Veselé paničky windsorské na objednávku královny Alžběty, která si oblíbila postavu Falstaffa a chtěla ho na jevišti vidět zamilovaného.

Komedie o tom, jak dvě rozverné paničky napálí záletného rytíře i žárlivého manžela.

Hra rakouského dramatika Schnitzlera z konce 19. století je obrazem Vídně své doby, podobně jako díla malířů Klimta a Schieleho. Dlouho čekala na uvedení, její premiéra byla pochopena jako veliký skandál.

Romantický příběh o žárlivosti a bezpráví přechází v příběh o lásce a odpuštění. Snad nejlaskavější Shakespearova hra, napsaná na sklonku jeho tvůrčí dráhy, je považována za alegorii jeho osobního života.

Zimní pohádka patří do nevelké skupiny Shakespearových pozdních her, které se dnes žánrově označují jako romance (Perikles, Cymbelín, Bouře). Sdílí s nimi rodinné téma a závěrečný motiv odpuštění, usmíření a znovunalezené harmonie.

Zkrocení zlé ženy je jednou z nejhranějších, ale také nejkontroverznějších her Williama Shakespeara. Petruchiovo „krocení“ Kateřiny je, jak bylo dobovým zvykem, neobyčejně brutální.

Zřejmě první Shakespearova komedie, ale také jedna z nejčastěji uváděných a vydávaných, se originálním způsobem vyrovnává s věčným tématem dramat a literatury vůbec, tedy s láskou a vztahy mezi mužem a ženou.