Válková Veronika

Tentokrát atlas poslal Báru skoro doprostřed Nilu,

Zaposlouchejte se do úžasného příběhu z doby Karla IV. Jitka Ježková čte Bářino první dobrodružství v minulosti, kde se spolu s výrostkem Karlem zapletou do únosu s velmi překvapivým rozuzlením.

Malé městečko nedaleko Paříže žilo i z jara roku 1793 poklidným životem a nic nenasvědčovalo tomu, že ve Francii zuří revoluce. Setkání s nejvzdělanějšími a nejpokrokovějšími dámami té doby bylo sice zajímavé, ale, upřímně, i trošku nudné.

Mohou se druidi ženit a mít děti? Může se druidem stát i holka? Chodí druidi do boje? Umí opravdu čarovat? Vidí do budoucnosti a do minulosti? A mohou se také někdy v něčem splést? Skutečně dokážou zabít pouhým slovem?

Za sedmileté války válčily Francie a Británie i v Severní Americe.

Útěk nekonečným lesem před hrůzu nahánějícím chlapíkem, ze kterého lezou červi, končí podvrtnutým kotníkem. Jako ve špatném filmu ovšem Báru v pravou chvíli zachrání rytíř a pomůže jí najít útočiště v klášteře.

Tato metodická příručka je pomůckou pro učitele, kteří pracují s učebnicí a pracovní sešitem Dějepis pro 7. ročník ZŠ (V. Válková). Přináší kompletní didaktický rozbor učebnice a pracovního sešitu a doporučení autorů pro práci s nimi.

Metodická příručka pro učitele k učebnici Dějepis 9 pro základní školy – Nejnovější dějiny

Jeden z prvních živých tvorů, které Bára spatřila, byl – mamut. Naštěstí za řekou.

Tentokrát atlas poslal Báru do minulosti sice za dne, ale zato ji šoupl skoro doprostřed Nilu, ve kterém se proháněli hladoví krokodýli. Ještě že byl poblíž šťastnou náhodou lovec Maimose! Nebo to snad nebyla náhoda?

Bitvou na Vítkově, kde husité porazili křižáky, to jenom začíná. Útok rozzuřené bachyně je úplná legrace v porovnání s tím, co všechno ještě Báru a mladičkého husitského bojovníka, práče Borka, čeká cestou do Tábora – a vlastně i v Táboře samotném.

Kdo usiluje o zkázu královny z Džhánsí? Proč k tomu potřebuje uťatou Bářinu hlavu? Jak usvědčit spiklence? A kdo je učeň deseti mistrů? Jaké překvapení čeká v britském vojenském táboře – a jaké nebezpečí číhá v chrámu bohyně Kálí?

V polovině 19. století nebyla samurajům, vyzbrojeným meči a kopími, nic platná ani ďábelská udatnost proti palným zbraním Evropanů.

Život Karla IV., Únos v Paříži, Osudový turnaj

Šestisté čtyřicáté výročí úmrtí Karla IV. připomínáme speciálním vydáním, v němž najdete oba příběhy, které Bára s Karlem zažila.

Bářino první a nejprodávanější dobrodružství v novém vydání!
Když Bára na půdě domu, kam se s rodiči přestěhovali, našla starý atlas, vůbec netušila, jaké skrývá tajemství. S jeho pomocí se dostala na francouzský královský hrad ve 14.

Třísté výročí narození královny Marie Terezie oslavujeme speciálním vydáním.

Ve Florencii kvete umění, ale také tu zuří boj o moc mezi rodem Medicejských a Pazziů. Bára se do něj zaplete úplně nevědomky – tajný vzkaz určený jednomu z Medicejských se totiž omylem ocitne právě u ní.

Bára si myslela, že jediná věc, kterou musí na královském zámku zařídit, je získat od Marie Terezie propouštěcí list z vojny pro svého kamaráda Vojtu.

Na tom, jak se člověk rozhoduje, záleží víc, než si zatím Bára dovedla představit. Když ji ovšem atlas nečekaně přenese na úplně stejné místo jako minule a ona se rozhodne tentokrát vydat jinudy, začne se odvíjet úplně jiný příběh.

Až do téhle chvíle si Bára myslela, že v drnových domečcích žijí jen hobiti. Díky atlasu zjistila, že tak v minulosti žili i Islanďané.

To město, Uruk, vypadalo jako zničené přírodní katastrofou. Bylo to však dílo krále Narám-Sína.

Být něčí otrokyní nikdy nebyl Bářin sen. V rodině Lolliů se ale k otrokům chovají slušně, a tak tu Báře zas tak zle není. Pomalu zjišťuje docela překvapivé věci o běžném životě Římanů – příprava rybí omáčky garum a praní tog patří k těm nechutnějším.

Jedno z nejoblíbenějších Bářiných dobrodružství se dočkalo nového vydání! Tentokrát ji atlas přenesl přímo na dvůr císaře Rudolfa II., kde s příchodem věhlasných alchymistů, umělců a astrologů vzkvétaly věda i umění.

Tak tuhou zimu, jaká byla roku 1692, nikdo nepamatoval. Vánice stíhala vánici a sněhu bylo spíš po pás než po kolena.