Alena Mornštajnová

„Má mě rád, nemá mě rád, myslí na mě, vezme si mě, láskou se souží, po jiné touží…“

Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc.

Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen?

Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak?  Jaké by byly naše osudy.

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství.

Pojď, vydáme se spolu na cestu po zeměkouli a podíváme se, jak žijí děti v Austrálii, Grónsku nebo v Keni a co právě dělají. Nakoukneme spolu do života dvanácti dětí v příbězích, které se odehrávají ve stejném okamžiku — když je v České republice poledne.

Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc.

Radomír nemá pocit, že by mu v životě něco scházelo, dokud na šachovém fóru nepotká Jarmilu. Kdežto Milan je na tom přesně naopak – Gábinu sice miluje, ale jeden večer, ten dnešní večer by potřeboval strávit bez ní.

Interpret: Martin Preiss, Martin Horský Krupa, Radek Valenta, Jitka Ježková, režie: Jan Drbohlav

Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen?

Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným.

Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí.

Osm povídek současných českých autorů se vrací do doby, kdy často zbývalo jen doufat – před rok 1989…

Osm povídek současných českých autorů se vrací do doby, kdy často zbývalo jen doufat – před rok 1989…

Nová knížka Aleny Mornštajnové zavede děti do školy pro vodní kapky. Jmenuji se Ája, jsem kapka a bydlím v nebeském rybníku. To jako v nebi? Ale kdepak! Nebeský se říká všem rybníkům, do kterých nepřitéká žádný potok a napájejí se jen a jen vodou padající z nebe.

Jedna za všechny. A všechny za vodu v obecném zájmu.
Každé kapce vody jednou skončí sladká léta holčičího nicnedělání a pozná to i Ája, odteď školou povinná.

Mládí je někdy k nepřežití… Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo.

Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého?

„Má mě rád, nemá mě rád, myslí na mě, vezme si mě, láskou se souží, po jiné touží…“ Deset současných českých prozaiků a deset povídek plných nejistot, pochyb a toužebného čekání. Stále ten stejný cit – a vždy nový a nezaměnitelný příběh.

„Má mě rád, nemá mě rád, myslí na mě, vezme si mě, láskou se souží, po jiné touží…“ Devět současných českých prozaiků a devět povídek plných nejistot, pochyb a toužebného čekání. Stále ten stejný cit – a vždy nový a nezaměnitelný příběh.

Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že své dceři konečně představit jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“ – a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny.

Antologie povídek nejlepších současných českých autorů – tentokrát na téma „rodina“. Jiřina soudí, že muži jsou ubožáci a bylo by nejlepší obejít se úplně bez nich. Jenomže aby dosáhla toho, po čem nejvíce touží, muže potřebuje.

„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou.

Anna by ani za nic své matce nepřiznala, že její manžel není, jemně řečeno, tak dokonalý muž jako byl její táta, jehož ale nikdy nepoznala, ovšem Lucie, ta nechce říct o otci svého doposud nenarozeného dítěte vůbec nic.