WEBHIDDENBRAND

Ke 110. výročí narození jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století vydává nakladatelství Torst po dvaceti letech druhé, doplněné vydání knihy Tomáše Mazala v nové grafické úpravě Jany Vahalíkové.

Román pro živé i mrtvé – rockové příběhy z berlínského metra.

Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen?

Původní divadelní hra na motivy životního příběhu brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové (1915–1940) očima jiné brněnské rodačky, spisovatelky Kateřiny Tučkové.

Kde končí svoboda slova, co je pravda a lež, jak se dá neúspěšné pátrání obrátit v cenzuru a pomluva v ničivou zbraň? Šéfa nejznámějšího televizního investigativního pořadu, kterého roky nemohli zničit politici, nakonec za pár dnů zničí kolegyně.

Percepliquis je závěrečný svazek fantasy série Odhalení Riyria, ságy, na jejímž počátku byli dva zloději polapeni na nesprávném místě ve správný čas a tím vrženi do víru událostí, jež stále gradují a nakonec vedou k tomuto okamžiku.

Úspěšná kuchařka Julie objeví na kanárském ostrově La Palma nad romantickou zátokou starou usedlost, která ji okamžitě učaruje. Mohla by si tady splnit svůj sen o malé restauraci u moře?

Napínavý příběh padesátileté ženy, která se rozhodne podívat za obzor svého dosavadního života.

Marie žije ve čtvrti Belleville, kde se narodila Edith Piaf a kde na patnáct Pařížanů připadá jedna pekárna.

Brněnský autor Miloš Mencler zvládá dokonale hantec a podařilo se mu dodat známým pohádkám, historickým příběhům, legendám i docela obyčejným příběhům úplně nový rozměr. Při čtení knihy nezůstane od smíchu jedno oko suché.

Poutavý román z exotické Brazílie o hledání životního cíle.

Lucie Brejšová žila několik let v Sao Paulu. Brazílie na ni silně zapůsobila svou exotikou a přírodní rozmanitostí.

Výbor z milostné poezie z let 1965–2000 si uspořádal sám autor. Jde o již druhý Šrutův autorský výbor z milostné poezie, a jistě to není náhoda.

Tento špalíček veršů a báchorek z imaginativního pera Anatola Svahilce, předního pábitele a životabudiče české slam poetry, obsahuje jeho majstrštyky z let 2016 a 2017, která strávil jak jinak než rozesmíváním posluchačů od Aše po Košice.

Hlavní hrdinka má pocit, že ji její manžel sotva vidí a vnímá. Touží po větší sounáležitosti, otevřeném dialogu s ním, a po něze. V naději, že k sobě zase najdou cestu, objednala pro oba víkendový pobyt v horách.

Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit.

O neposedných střevících na tango, životních úletech a lásce ve všech jejích podobách

Když na práh kláštera v Buenos Aires někdo odloží krabici od bot s nemluvnětem, jeptišky dají holčičce jméno Fabiola.

Životem kypící román o hledání lásky století, velkých ztrátách i druhých šancích

Rodinná sága, v níž plachá malířka Esther líčí osudy tří generací žijících pod jednou střechou, se odehrává v Kodani, na scéně Pařížské opery a v cirkuse Sovalskaja

Anna, Alžběta, Anežka.

Částečně autobiografický román zachycuje atmosféru posledních let komunistické totality u nás, polistopadovou euforii a první roky svobody. Kniha je zároveň autentickým svědectvím o specifickém kulturním prostředí, jehož reálným předobrazem je divadlo Sklep.

.

Výtvarník Aage Gitz-Johansen (1897–1977) se narodil v dánském Odense a vystudoval v ateliéru grafiky na Umělecké akademii v Kodani.

Televizní moderátor Tom Mondearath z Kolína nad Rýnem si dělá starosti o svou čtyřiaosmdesátiletou matku Gretu, která stále více zapomíná. Když se objeví diagnóza demence, Tom je zděšený. Než se nemoc jeho matky stane darem.

Svěží příběh o lásce, odvaze řídit se srdcem a ochotě dohlédnout za předsudky a špinavé hadry

Julia žije ve Vídni sama se svým kocourem.

V roce 1966, tedy před padesáti lety, začalo tehdejší Nakladatelství ČSAV, založené roku 1953, užívat název Academia.

V předmluvě ke své knize Jak kdo, výboru z textů, jež zveřejnil v posledních zhruba dvaceti letech, Adam Drda píše: „Mám za to, že se od počátku své publicistické práce zabývám v podstatě pořád tím samým.