Knihy Daniela

Leoš Mareš o ní řekl, že je supernova, zjevení něčeho tak výjimečného, že se z ní v budoucnosti stane významná osobnost kulturního života. Autorka Kateřina aka @svojost svým literárním umem uhranula nejen mileniály.

Výbor z milostné poezie Jiřího Žáčka.

Pokusili jsme se ochočit si vesmír poetickými pohádkovými názvy plnými nekomplikovaných kontrastů: žhavý Červený obr, ledový Bílý trpaslík. Konceptuální cyklus Terezy Bínové přináší bezprostřednost, hravost a hloubku básnické výpovědi.

Básník a prozaik prožil dětství v obci Slověnice na Vlašimsku. Na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích vystudoval češtinu a dějepis. Od roku 1986 žije v Benešově, kde vyučuje na gymnáziu. V roce 1995 publikoval básnický debut Archeologie svědomí.

Třetí básnická sbírka předního českého psychiatra Radkina Honzáka s názvem Nervy nadranc představuje opět jeho osobitou poetiku, založenou na nonsensových hříčkách, jazykové vynalézavosti, historických, mytických a biblických aluzích, ale i na reáliích z lékařského.

Po první básnické knížce Radkina Honzáka Úplňk přináší nakladatelství Galén čtenářům jeho básnickou knížku druhou. (H)různé básně se svou poetikou, založenou na nonsensových hříčkách, jazykové vynalézavosti, historických, mytických a biblických aluzích.

Kdo ví, jak se smát, tomu patří svět. Úžasné fotografie v této knize projasní vaši tvář a na vašich rtech rozzáří úsměv. Stovky veselých, vtipných citátů o zvířatech, báječných dobrotách, dětech a dalších kouzelných věcech – vše je v této knize.

Když se zadíváte na inspirující ilustrace a začtete se do odkazů myslitelů celé lidské historii, okamžitě se budete cítit radostně, budete vyrovnaní a plní optimismu. Úžasné fotografi e zachycují přírodu v celé její velikosti.

Borzičova sedmá básnická kniha Legendy navazuje ve zkoumání mytického podloží všednosti na jeho sbírku Orfické linie (Malvern, 2015).

Třetí básnická sbírka Adama Borziče Orfické linie přináší třináct převážně rozsáhlejších skladeb (např. „Orfické gesto: esej“, „In illo tempore“, „Fénixova pošetilost“).

Šestá samostatná sbírka Adama Borziče Šišky za úsvitu se lstivě smějí přináší básně spíše intimního ladění.

Adam Georgiev, který byl za své předchozí sbírky Básník Trýzeň Kat a Hostie pekla připodobněn k Senecovi či Ladislavu Klímovi, přichází po třech letech s novou knihou poezie -básnickou skladbou Ve jménu.

Básnik a prekladateľ Adam Puslojić (1943) patrí k výrazným osobnostiam srbskej kultúry. Absolvoval Filologickú fakultu v Belehrade, odbor všeobecná literatúra. Je autorom vyše tridsiatky básnických zbierok, po rumunsky vydal jedenásť zbierok.

Hravost je možná to pravé slovo, které člověka při četbě této sbírky napadne. Sám autor má pro své verše výraz poloabsolutní poezie.

Výbor Neviditelné věci přibližuje třetí, současné období tvorby polského básníka Adama Zagajewského, které se datuje přibližně od jeho návratu do vlasti z exilu a z hlediska poetiky se proměňuje jenom mírně. Na intenzitě nabývá motiv paměti.

Básnická sbírka dává čtenáři příležitost nahlédnout do nitra nepochopené, psychicky narušené dívky. Přestože pro ni kdysi existoval jen temný svět, její smýšlení postupem času proklály paprsky světla.

Autorskou knihou „Propojení" vstupuje Adéla Součková na sdílené pole výtvarného umění a textu, v němž hravě a zároveň inovativně rozvíjí dialog ruky a hlavy. Současný mytologický svět zachycuje myšlením kresbou prostřednictvím jednoduchých znaků a slov.

Sbírka volných veršů, kterou autorka napsala v době, kdy se u ní poprvé začaly projevovat známky poruchy osobnosti, ale stále byla příliš mladá, aby dostala diagnózu.

Básnická sbírka Stalaktit s odkazem na význam tohoto slova zvažuje mj. především samu poezii, sám princip básnění. „Hledat neuchopitelné verše je totéž jako sledovat / záři dávno vyhaslé hvězdy,“ píše autor.

Kniha básní o lehkosti vědomého bytí, moudrosti duše, uzdravení a čisté Lásce.

Povídky a básně od současných českých autorů. Na každý den adventu si „rozbalíte“ jeden text, většinou psaný přímo pro tuto publikaci.

Autorka svoje básne stavia na minipríbehoch s pointou, používa jednoduché jazykové prostriedky.

Poéma, ktorá je nostalgickým vyznaním lásky k rodnému kraju, plačom nad jeho osudmi, ale aj vzburou a kritikou jeho vládcov.

Jaroslav Havlíček neměl smysl pro romantičnost, vždy ho přitahoval jen člověk chybující a nikoli dokonalý, poněvadž jen takový je opravdu lidský. Byl neotřesně přesvědčený pesimistický fatalista.