Román spojuje několik světů, které tvoří v průběhu života souvislý kauzální řetěz lidského vnímání osudovosti. Jde napříč víceúrovňově, vytváří emoční pyramidu, jejíž základnou je rodové trauma z židovství. Žena – spisovatelka a básnířka, a muž – exaktní vědec, se v poslední etapě života po půlstoletí znovu potkávají, aby uskutečnili jedinečný návrat k rodovým kořenům, který nemohli prožívat adekvátně v dosavadních partnerských vztazích. Žena odhaluje tajemství mužových komunikačních a vztahových debaklů. Postaví se čelem k faktu, že muž je člověk s Aspergerovým syndromem. Oba překračují navzdory stáří vlastní dosavadní limity a prožívají nejsilnější milostný vztah svého života. Jejich vnitřní i vnější dialog je poetizovaným hledáním odpovědí na smysl prožívaného, ale také věcným a zkušeným nahlédnutím na odvrácenou stranu snu. Text knihy zahrnuje prolínání dialogů s e-mailovou korespondencí, úseky esejů a popisů vnitřních stavů, žánrově kolidujících mezi básní a poetizovanou prózou. Paralelní vyprávění pohádky, jejímž protagonistou je duše – alter ego hlavní hrdinky, nabízí fantazijní krajinu, v níž nalézá mimosmyslově chrám k zasvěcení, aby mohla dojít k bezpodmínečné lásce coby jedinému východisku pro další pokračování světa bez válek, násilí, náboženských a rasových pogromů.