Česká současná literatura

Slovo makom pochází z hebrejštiny. Znamená místo, ale je to spíš místo v srdci, protože vesmír jsou (jak se říká) hlavně vztahy. V kabale je význam slova makom ještě závažnější představuje šesté nebe, kde se vše předurčuje.

Podstatným přínosem těchto próz, prvkem odlišujícím je od většiny české vědecké fantastiky, je především vstup náboženské víry a s ní související teologické problematiky na pole žánru.

To léto roku 1970 jsme se povalovali v trávě, odháněli komáry a rozhlíželi se po našem údolí. Skautský tábor zmizel. Na palouku zůstaly jen slehlé čtverce po stanech a vyšlapané pěšinky. Byli jsme trochu rozpačití.

Kniha Kořeny plus třicet povídek představuje čtenářům povídky Václava France (prozaika a básníka, který pracuje jako zubní lékař) z let 1990 až 2022.

Příběhy o literatuře a literátech vyprávěné s humornou nadsázkou.…

Černá a bílá jsou jen dva odstíny šedi je soubor osmnácti krátkých příběhů. Vycházejí z běžných reálných situací, jsou vyprávěné s laskavým humorem a vyvíjejí se k dobře vypointovaným a často absurdním koncům. Autor si rád dělá legraci.

Soubor sedmnácti krátkých povídek od laskavě humoristických (Čaj u královny nebo Občan Telefon), přes absurdní příběhy ze světa, který velmi připomíná ten náš (Upír ze Cvikova, Už nám straší ve věži, Blbá zima), detektivky (Nechoďte spát se slepicemi).

Pokračujíc v linii vydávání dramatických textů představuje nyní Česká knižnice hry Václava Havla (1936–2011), které tvoří pomyslné vrcholy jeho dramatického díla: Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965).

O existenci útržkovitých deníkových záznamů, přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci, neměl dlouho nikdo ponětí.

Svět skončil tak, jak ho lidé znali. Na konci dvacátých let našeho století způsobila záhadná nemoc, že všichni muži na planetě ztratili schopnost sexuálně žít a mít děti. Nedaleko místa, kde byla nalezena Věstonická venuše, stojí kostel s farou.

Kniha Boží odysea je pozoruhodným příběhem, v němž člověk uniká za hranici jakékoliv přestavitelné skutečnosti; kde vesmírný čas plyne bez břehů a všemi směry jako řeka, která nemá ani svůj pramen, ani své ústí.

To, že napsat dobrou povídku je možná snazší než vytvořit román, je pouhá fikce. Zajisté, povídka je kratší, ale tím více záleží na jejím námětu i zpracování. Autor si neklade žádná omezení týkající se popisované reality.