Česká současná literatura

Stejně jako v knize Barvy minulosti předkládá Stanislav Struhar i v dalším, kompozičně i esteticky vyzrálém díle Barvy budoucnosti tři výtečné prozaické práce plné překvapujících zvratů a souvislostí.

Knihou Barvy současnosti navazuje Stanislav Struhar nejen na povídky Barvy minulosti, ale zároveň i na dílo Barvy budoucnosti, jež bylo oceněno Knižní prémií města Vídně a přináší další prózy plné poetické empatie a intelektuální vášně.

Knihou Čistota ticha přináší Stanislav Struhar další sbírku křehkých a průzračných próz, kterými zaujal i čtenáře za hranicemi Rakouska.

Kniha Cizinci, kterou Stanislav Struhar navazuje na svou úspěšnou, ze strany čtenářů i kritiky přívětivě přijatou knihu Cizinky, přináší dvě další znamenitě psané prózy.

Knihkupec, básník a prozaik Stanislav Struhar se narodil v roce 1964 v Gottwaldově, dnešním Zlíně. V roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska, jejich syn je mohl následovat až po pádu železné opony.

Fiktivní deník francouzsky píšícího spisovatele Benjamina Marchery, Rakušana pocházejícího z Abidjanu, popisuje milostný vztah hlavního hrdiny a mladé Rakušanky, zanícené hledáním smyslu života v literární tvorbě, balancování imigranta mezi starým a novým domovem.

Po svém díle Váha světla, vysoce ceněném literární kritikou i čtenáři, představuje Stanislav Struhar v knize Váha stínu další subtilně komponovaný román plný impresionistických nuancí a autentických dialogů, jenž nepostrádá napětí ani podmanivé drama.

.

Kniha obsahuje 14 povídek, 20 barevných koláží a 15 veršovaných textů, žánrově je to knížka spíše k odpočinku, lehce morálně a eroticky podmalovaná beletrie.

Staša Fleischmannová (* 1919) se od dětství spolu se svou sestrou-dvojčetem pohybovala v mimořádném prostředí předních tvůrčích osobností první československé republiky.

Svět kolem nás je v neustálém pohybu, asi někam pádí a nás bere s sebou. My se s jeho pohybem ztotožníme, nebo se trochu i pereme, ale v klidu nezůstáváme.

Jiří Štědroň píše stejně, jako zpívá, hraje nebo skládá písničky. Aby pobavil. Lehce a s úsměvem. Hrdinové jeho dvou povídek „Když zpívat, tak vesele“ a „Šeříky až bílé“ se pohybují prostředími, která autor důvěrně zná.