Česká současná literatura

Petra Procházková přibližuje v novele Frišta s reportérskou citlivostí hektický tep kábulských ulic, žár tamního slunce a v neposlední řadě rigidní poměry v afghánské rodině i společnosti.

Můžeme si namlouvat, že se tohle řešení bude všem zamlouvat? Desetiletý Viktor jde ve škole z průšvihu do průšvihu. Jeho máma Hana je divadelní herečka, která si s ním už moc neví rady. Když ale dostane nabídku na natáčení seriálu, bere ji jako možné vyústění situace.

Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme?   Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém.

Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém.

Vánoce jsou tradičně nazývány svátky klidu a míru, pro hrdiny povídek devíti soudobých českých autorů je to ovšem spíše období plné nejistot, pochyb a často také tíživé samoty. Ale kdy jindy věřit ve šťastné konce než právě o Vánocích?

Byť to může znít sebepodivněji, to jediné, co může momentálně dát Evě Petry Soukupové pocit svobody, jsou smažená kuřecí křidélka – alespoň to si myslí její nejlepší kamarádka Renata.

Pro Táňu a její dvě malé děti je bývalý dětský pokoj azylem, pro jejího partnera Luise úkrytem před spravedlností, pro Josefa dobrovolným vězením.

Klára Bednářová je mladou, ještě zcela nezkušenou dívkou, která své dětství tráví většinu času na malé vesničce, kde prarodiče staví chatu. Jednoho dne ji souhra náhod zavede ke vzkazu, který slibuje poklad, ale neví, kde jej přesně hledat.

Jedná se o příběh mladé dívky Simony, která za dramatických okolností zjistí, že byla v dětství adoptovaná a rozhodne se vyhledat svoji biologickou rodinu. Co ji na této cestě všechno potká a jestli vůbec uspěje, se již čtenář dozví na stránkách knížky.

Umělecké a emotivně zabarvené vyjádření skupiny DG 307, její poetiku a hudbu, lze považovat za metaforický odraz reality, která stále vyvolává historické reminiscence.

Príbeh rozpráva o strete dvoch svetov a dvoch ľudí: sveta virtuálneho a reálneho, muža a ženy. Jeho názov „Rozdajme si to na pracovnom stole“ evokuje k názoru, že kniha je o sexe.

Kniha nahrazující celou knihovnu o nacismu.