Česká současná literatura

Autorova povídková kniha přichází s nadílkou bizarních situací a černého humoru, ze kterého občas i pořádně zamrazí.

Není možné uniknout před sebou samým ani před nástrahami a zvůlí okolního světa. Je lepší se nesnázím postavit čelem, nebo rezignovat a užívat si v soukromí s milovanou osobou? Toť dilema, před nímž stojí hlavní postava Macháčkova románu.

Nová kniha zavedeného autora přináší zdánlivě nevšední příběhy docela obyčejných lidí. Postačí však trocha zamyšlení nad každou z povídek, abychom si uvědomili jejich poněkud bolestnou všednost. Vždyť takto si může osud zahrát s kýmkoliv z nás. Nevěříte na osud?

Příběh o cestě do pekel, dlážděné zlatými cihlami korupce. Nejenom ve fotbale, ale v celé high society českého neokapitalismu. Také o záchraně, byť v poslední chvíli a s těžce ohořelými křídly.

Tato kniha není o velkých mužích, kteří si mysleli, že otáčí kormidlem dějin. Příběh zdánlivě obyčejné dívky je vyznáním kráse a něžnosti ženské duše. Duše, která potřebuje být sama sebou a stejně tak touží pochopit lidi kolem sebe. Dokonce pro ně dokáže žít.

Satira s poťouchlým humorem, absurdními scénami a nikdy nekončícími půtkami. Přitom hrdina knihy, starosta obce František Flandík, po ničem jiném netouží víc, nežli po lásce bližních…

Pachtění je příběhem lidí, které denně potkáváme na ulici. Na ulici, po které chodili před léty, chodí i dneska a rádi by chodili ještě spoustu let. Ta ulice se změnila. Ze samoobsluhy se stal supermarket, název „Gottwaldova“ vystřídal „Milady Horákové“.

Kniha je souborem pětadvaceti povídek Bohumila Robeše, který byl v padesátých a šedesátých letech minulého století politickým vězněm a prošel postupně vězeňskými tábory na Příbramsku, Jáchymovsku a v Leopoldově.

Poutavá, místy až strhující a současně i poučná nepřímá a literárně pojatá autorova výpověď o jeho předcích, rodině a lidech, se kterými se během svého života setkal, zejména však o jeho názorovému a morálnímu zrání.

Struhující minisoubor minipovídek, jímž si autor na jedné straně zúžil tvůrčí prostor, na druhé straně ho však rozšířil originální metodou literárních koláží.

„Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu.

Tahle kniha by vůbec nevznikla, nebýt lidí, kteří to s námi závislými chtějí ještě zkusit a nezatracují nás. Pomáhají, i když o to mnohdy na začátku ani nestojíme. Každý závislý v léčebně má na zadku otisk boty svého bližního. (doc. MUDr.