Česká klasická literatura

Autor na sebe před několika lety upozornil prvotinou Pálenka, která se odehrává převážně na české vesnici v rumunském Banátu. Autobiografická kniha Mezipřistání je zasazena do reality tbiliského panelového sídliště.

Mladý český učitel přijíždí učit místní děti číst a psát. Ony ho učí podpalovat oheň v kamnech kukuřičnými středy. Toulaví psi, rozšlapané moruše, kvetoucí zlatobýly, vzdálený hukot Dunaje.

Cesta z Reichenbergu do Hejnic se klikatí strmým, zalesněným průsmykem. Stmívá se, nad horami vyje a běsní sněhová bouře. Během namáhavé jízdy se v dostavníku seznamují dva muži.

Vilém býval jezuitou a pracoval jako biskupský sekretář. Na sever ho vyslali před lety, aby vyšetřil jeden temný případ. A on už na severu zůstal, stal se venkovským knězem a učitelem.

Dobrodružství bývalého jezuity Viléma Javořiny pokračuje jeho návratem do Schwarzwaldu, kam jej násilím zavlečou zlotřilí francouzští oficíři.

Slavná Hrabalova próza s novou obálkou Václava Šlajcha Tématem slavné Hrabalovy prózy je životní dráha číšníka Jana Dítěte, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů.

Hrabalova nejslavnější novela a předloha oscarového filmu Jiřího Menzela Děj Hrabalovy novely se odehrává za druhé světové války, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vi

Kniha povídek, slavná literární prvotina autora, jehož poetika staví na rozhovoru, zvláště na hospodské rozprávce.

Jedna z nejznámějších próz Bohumila Hrabala vypráví o krásné ženě správce pivovaru a také o svérázném strýci Pepinovi v době, kdy docházelo k velkým průmyslovým objevům a kdy se zkracovaly nejen vzdálenosti, ale také sukně nebo vlasy…

Dílo Bohumila Hrabala (1914—1997) je dnes uznávané nejen jako jedna z dominant české prózy druhé poloviny dvacátého století, ale je známé i v evropském a světovém kontextu.

Monolog starého samotáře, dělníka ve sběrně papíru Dělník ve sběrně starého papíru Haňťa pracuje pětatřicet let u lisu. Z hromad papíru zachraňuje vzácné knihy, čte si v nich a je tak „proti své vůli vzdělán“.

První svazek komentovaných Spisů Bohumila Hrabala shrnuje autorovu poezii, a to ony texty, které se k tomuto označení přihlašují i formálně.