Ukrývat Židy bylo za holocaustu smrtelně nebezpečné. Tiše a ukázněně se měli proměnit v popel a dým. I malá židovská holčička Ilonka, která vypráví tento příběh. Prostými slovy a z pohledu dítěte líčí hlad, strach, nemoci, ztrátu důstojnosti, hony na lidi, organizované zabíjení. Popisuje i způsoby, kterými se Židé v okupovaném Polsku snažili těmto hrůzám uniknout a přežít. Ilonka přežila, většina jejích příbuzných však ne. Psát o tom se odhodlávala dlouho. Nesnaží se šokovat. Ty nejhorší hrůzy nejdříve naznačí a pak se k nim několikrát vrací. Před zraky čtenářů tak postupně vyvstává příběh její rodiny. Ale hlavně osud dívenky, která prožila celou válku oblečená do příliš velkého saka bývalého ředitele továrny na limonádu a jejímž největším pokladem byla červená nitka z látkové trepky s podrážkou vystřiženou z desek Tóry.