Klasická hudba

Janáčkovy Výlety pana Broučka na dvou CD.

Nenajdete snad jediného velkého violoncellistu, který by na repertoáru neměl Dvořákův koncert h moll. Nahrávky různých provedení klavírního a houslového koncertu se již počítají také na desítky. Zmíněné koncerty patří k tomu nejlepšímu, co bylo pro tyto nástroje napsáno.

Nejznámější zpracování Smetanovy Mé vlasti v podání České filharmonie a našeho předního dirigenta Rafaela Kubelíka.

Supraphon znovu uvádí na trh nahrávku Dvořákových Slovanských tanců, kterou Sir Charles Mackerras realizoval v roce 1999 v pražském Rudolfinu s Českou filharmonií.

Záznam slavnostního koncertu k 80. narozeninám Sira Charlese Mackerrase v Pražské Smetanově síni Obecního domu.

Není to první případ premiérového uvedení díla B. Martinů (1890–1959) až desítky let po skladatelově smrti; 11. prosince 2008 však v beznadějně vyprodaném pražském Rudolfinu zaznělo poprvé dílo, které patří k nejvýznamnějším a jehož si Martinů sám velice vážil.

"Ze srdce miluji Dvořákovu hudbu. Vedle Mozarta jsem ho vždy považoval za nejlepšího skladatele. Napsal symfonie, symfonické básně, opery, komorní díla, písně i velká duchovní díla, všechno… Je to prostě největší skladatel, snad kromě Mozarta váš Sir Charles Mackerras.

Světová premiéra první opery Leoše Janáčka Šárka na CD je posledním chybějícím titulem v řadě nahrávek Janáčkových oper. Tento svůj první operní opus začal psát mladý Janáček v r. 1887 a v následujícím roce práci přerušil a nedokončenou verzi odložil.

Sir Charles Mackerras je světově uznávaným znalcem, propagátorem a vydavatelem Janáčkova skladatelského díla. Umělec své celoživotní hluboké studium Janáčkovy hudby dokumentuje nejnovejší sobournou nahrávkouJanáčkových orchestrálních skladeb.

Kmenový repertoár české symfonické hudby, jehož je dílo Antonína Dvořáka (1841–1904) jednou z podstatných součástí, ne-li přímo dominantou, musí mít největší česká gramofonová firma ve svém katalogu nejen v úplnosti, ale nota bene v úplnosti na technické výši současné doby.

Album Rekviem.

Nezasvěcenému pozorovateli by se mohlo zdát, že snímky z padesátých a šedesátých let, byť digitalizované, nemohou současnému posluchači nic zajímavého přinést. Pravý opak je pravdou!