Impozantní nad zeměmi jako temný obr; osamělá postava dominující velikosti, ohromující úžasem a úžasem nad svým účelem i konstrukcí, stála nenapodobitelná věž: Orthanc.

Uprostřed prstenu Isengardu stála velká kamenná věž z leštěné černé. Věž Orthanc, vytesaná z monolitu temné skály před staletími uměním dávno zapomenutým, stála ostře a tvrdě na poli zelených stromů a tyčících se zasněžených hor. V ubývajících letech Třetího věku byl domovem čaroděje Sarumana a v jeho temných komnatách trávil dny studiem způsobů nepřítele, aby ho mohl lépe pochopit a nakonec ho porazit. A Palantír Saruman choval; jeden ze starověkých kamenů Númenoru. Čaroděj strávil mnoho dlouhých hodin zíráním do této magické koule, sledováním Saurona, věřil, že je moudrý a mocný a odolný vůči zařízením svého nepřítele. Přesto ve skutečnosti Sarumanova vlastní pýcha a pošetilost zavedly dobrovolně do Sauronovy pasti, protože se zamiloval do umění Temného pána a toužil po jeho moci.

Skrze kámen byla jeho mysl zkroucená, až se stal vazalem Mordoru, a Orthanc, kdysi místo učenosti a krásy, byl vydrancován skřety, nyní místo hrůzy. Stromy byly pryč; troud, který živil průmyslové ohně, které hořely v jámách kolem věže, a pláně uvnitř prstencové zdi byly spálenou pustinou popela, kde se armády vrtaly a pochodovaly v předehře k válce s těmi, které Saruman kdysi nazval přáteli.