Paula syna probudí uprostřed noci. Aby ho objala, aby mu řekla, že ho miluje. Pak Davidovu fotku zveřejní na facebooku. Své dítě prožívá skrze lajky a komentáře ostatních. Stupňuje se napětí mezi skutečností a očekáváním.

V důsledku obchodních válek dochází ve stále rozklíženější Evropské unii banány. A ve Slovinsku jsou za dveřmi volby. Uprostřed vyhrocené a nebývale populistické volební kampaně právě prožívá autorskou, milostnou i finanční krizi mladá spisovatelka.

Dvanáct povídek a jednu novelu spojuje chuť vyprávět, ať již jde o rozmarné příběhy z cest do Španělska a Izraele, dobrodružství úředníka, bezdomovce nebo nálepky na toaletách, bláznivé eskapády přeborníka ve skládání Rubikovy kostky nebo v natáčení

„Bojím se být po smrti sámů", píše autor v posledním textu této sbírky. Je to jeden z nejpůsobivějších veršů, které jsem kdy četl. Pavel píše a myslí tak, jak to má básník dělat: v obrazech, které jsou nabité emocemi, nikoliv proklamacemi.

Toto je básnická kniha, která se dobírá podstaty prostřednictvím prožitých textů a zároveň propracovaným jazykovým systémem, který nás vede k tomu, že chceme jednotlivé texty a pasáže pročítat znovu, aniž bychom ztratili vědomí struktury.

Sbírka povídek a básní, které čtenáře vtahují do světa vzpomínek, myšlenek a dětských prožitků, jež se prolínají s otiskem historických událostí. Introspektivní, obrazný styl, plný metafor a poetických momentů doplňuje silný smysl pro detail.

City, které v rámci společenských stereotypů spojujeme převážně s mladými lidmi, se nevyhýbají ani seniorům.

Variace na příběh o Faustovi, který je hrdinou dnešní doby.

Zapadlý bar na okraji tropického velkoměsta čeká na apokalypsu. Je čas na rekapitulaci a cesta do minulosti je stejně neznámá, tajemná a nebezpečná jako očekávaný konec.

Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každy´m krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo.

MICHAL VIEWEGH – Er gehört zu den beliebtesten tschechischen Prosaautoren nach 1989. Als Meister des Dialogs und schwungvoller psychologischer Charakterisierungen balanciert er geschickt zwischen Unterhaltungs- und Hochliteratur.

Asi nejzásadnější Vilikovského román, spolu s Příběhem opravdického člověka (Větrné mlýny 2014). Dvě části knihy, nesoucí v názvech téma osamělosti, spolu vzdáleně příběhově souvisejí, ale nahlížejí na zlo ze dvou úhlů. Zevnitř a zvenčí.