Vladimír Nabokov

V příběhu redaktora Hugha Persona, který během dvaceti let navštěvuje jedno švýcarské městečko, se tvůrčí genialita potkává s tématem paměti, zločinu, lásky i šílenství.

„Špatný autor životopisu retušuje svou minulost a výsledkem je fotografie, kterou pořídil cizí člověk, aby utěšil žal nad bolestnou ztrátou blízké osoby.

Nabokovov druhý po anglicky písaný román je originálne poňatým príbehom slobodného človeka v diktatúre.

Výstřední zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání.

Hrdinský čin je autorovým raným románem z roku 1932, jenž bývá považován za fikční pandán k autobiografii Promluv, paměti. Stejně jako Nabokov sám je i jeho hrdina ruským emigrantem, který v mládí studoval v Cambridgi a žil v Berlíně.

Výstřední zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas.

Lužinovu postavu, hoci fiktívnu, kritici hodnotia ako najvernejšie zobrazeného Nabokovovho hrdinu. Lužin sa od detstva cíti cudzo vo svete, ktorý ho obklopuje, kým sa nestretne so šachom. Táto hra ho uchváti tak, že sa mu stáva životom.

S nadsázkou lze říci, že Nabokov měl kromě literatury tři velké vášně – šachy, motýly a filmy.