Richter Karel

Karel Richter, spisovatel a rodák z Chlumce nad Cidlinou, ve své autobiografii přináší vzpomínky na radostné dětství ve východních Čechách, na bolestný život za německé okupace i na nastolení nových poměrů po komunistickém převratu v roce 1948.

Celá desetiletí byly zamlčovány zločiny, jimiž se Stalinův režim provinil vůči Polsku, Evropě i světu, zdiskreditoval svou vlastní zemi. Tyto zločiny dodnes zůstávají nepotrestány.

Po mezihře v roli správce hispánské provincie se Caesarovi povedl mistrný tah. Smířil dva odvěké soupeře, Pompeia a Crassa. Vzájemnou spoluprací s těmito na svou dobu nejmocnějšími muži Říma utvořil trojici napříště známou jako první triumvirát.

Gaius Julius Caesar. Muž, jehož jméno se stalo synonymem moci. Muž mimořádných vlastností, vynikající vojenskou i politickou genialitou. Od mala byl vychováván v přesvědčení, že je potomkem bohů Jupitera, Venuše a zakladatelů Říma.

V lidských dějinách není mnoho osobností, jejichž jména jsou synonymem mimořádných vlastností a činů. Hannibal, syn Hamilkarův, vynikající kartáginský vojevůdce a politik za druhé punské války (218–202 př. n. l.

Každé velké drama má své finále, své osudové vyvrcholení. Nebylo tomu jinak ani se závěrem druhé světové války na evropské půdě. Odpočítáme-li od data německé kapitulace (8. květen 1945) sto dnů nazpět, ocitneme se na přelomu ledna a února 1945.

Vyprávění o válečných událostech, které plukovník Jiří Větvička prožil v letech 1939 až 1943, začíná líčením přechodu hranic do Polska, pokračuje vojenskými zážitky v této zemi, pochodem do Sovětského svazu a končí vzpomínkami na Buzuluk, v němž byl

Autor na základě studia pramenů a odborné literatury představuje s uměleckou ambicí líčený osud jednoho z nejmocnějších mužů, které kdy svět spatřil.

Chystáme se vyprávět vzrušující příběh jednoho z největších hrdinů československé zahraniční armády – příběh plukovníka a posléze generálmajora v.?v. Sergeje Petrase. Nelze přitom pomlčet o jeho otci Vladislavu Petrasovi.

Knihu věnuji nejen živým hrdinům, ale také padlým příslušníkům 1. československého armádního sboru. Je to z hluboké úcty k nehynoucím tradicím, které vytvořili bojem na frontách Velké vlastenecké války. Nejedná se o fotokopii skutečnosti.

Vězeň Stěpan Vajda si už odbyl více než dva roky v táboře nucených prací. Chvílemi se mu ani nechce věřit, že to všechno vydržel. Ještě mu zbývá rok, vlastně už ani ne celý.