Pavel Korněv

Příhraničí – několik oblastí, vytržených z našeho světa a uvržených do země věčného mrazu. A Pevnost – to je zároveň srdce Příhraničí i jeho dno.

Když nezabijete kulku vy, zabije ona vás. Nechcete-li dýchat kouř z ohně, spálí vás mráz. Potrhané zbytky Ledova světa se otřásají brutální válkou.

Příhraničí – několik měst vytržených z našeho světa a přenesených do země věčného mrazu. Místo, kde po většinu roku vanou ledové větry a lidé mají magické schopnosti, takže jsou daleko nebezpečnější než po zuby ozbrojeni bojovníci.

Virtuální světy jsou místem neomezené svobody. Kdokoli se může stát elfským mágem nebo neviditelným lotrem, připojit se ke klanu a účastnit se nájezdů, bojovat, rozvíjet svoji postavu a hlavně uniknout každodenní dřině.

Uvíznout ve virtuální realitě není žádná legrace, ale zůstat uvězněný v mrtvém těle nehráčské postavy je teprve něco. Přesto může existovat cesta ven – tedy za předpokladu, že se Johnovi podaří najít Svitek vzkříšení.

Co by mohlo být horší než uvíznout ve virtuálním světě? Místo abych si užíval hru, zjistil jsem, že jsem uvězněný v mrtvém těle své postavy. Zachránit se teď můžu jenom jedním způsobem, a to prostřednictvím Svitku vzkříšení.

Příhraničí. Drsné a nepřátelské místo, které už nepatří do našeho světa, ale ani do toho druhého. Místo, kde po celý rok panuje zima a krutý mráz a vládnou mu vlčí smečky. Místo, kde se problémy řeší olovem a magií, a pouhé přežití stojí obrovské úsilí.

Ve virtuální realitě není nic skutečné. Falešní orci předstírají, že bojují s falešnými elfy. Kněží žehnají jako na běžícím pásu. Kouzelníci poráží své nepřátele digitálními iluzemi bojových zaklínadel.

Zemřít ve virtuální realitě není žádná legrace, čelit kulkám kriminálních bossů ve skutečném životě je ale teprve něco. V tak zoufalé situaci mi jejich požadavek, abych jim prokázal jistou službičku ve VR, nepřipadá jako špatná alternativa.