Marek Brzkovský

Letecká válka nad západní frontou trvala téměř šest let. Pro stíhače představovala vůbec nejtěžší bojiště, na němž operovaly ty nejmodernější stroje. Létalo se zde většinou ve velkých výškách a početných formacích.

Stíhací letectvo představovalo naprostou elitu už tak elitní zbraně, letectva. Stejně tak tomu bylo i v Německu. Stíhači měli ovládnout nebe nad bojištěm a na začátku druhé světové války se jim to i dařilo.

Historie americké stíhací squadrony od Bitvy o Anglii po válku v Koreji

Pojem stíhací eso se zrodil ve Francii v létě roku 1915. Tehdejší noviny jím začaly označovat letce, kteří dokázali sestřelit pět a více nepřátelských letadel.

Během první světové války se zrodil pojem „stíhací eso“. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul – snad každý pilot se jím toužil stát.

Ačkoli byl Karel Kuttelwascher (1916–1959) za druhé světové války nejúspěšnějším českým stíhačem RAF, jeho životu se dosud věnovala jen jedna knižní monografie, původně vydaná anglicky.

Pojem stíhací eso se zrodil už za první světové války a byl jím označován letec, který ve vzdušném boji dokázal sestřelit nejméně pět nepřátelských letadel. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul a snad každý stíhací pilot se toužil jím stát.

Stíhači vždy byli armádní elitou. Většinou šlo o výrazné individuality, jež obklopovala aureola rytířů nebes. Když ale v červnu 1941 napadlo nacistické Německo Stalinův Sovětský svaz, začala na východě válka jiného charakteru. Nyní už nebylo pro rytířství místo.

Koncem čtyřicátých let napětí mezi západem a východem dosáhlo kritického bodu. V té situaci na Korejském poloostrově propukla válka, která mohla lehce přejít v celosvětový konflikt.

O zapojení českých a slovenských letců do bojů první a druhé světové války už toho bylo napsáno mnoho. Nesrovnatelně méně je zmapována jejich účast ve střetech vedených nad územím Československa, zejména v dobách označovaných za mírové.