Jiří Slavíček

Soubor povídek-morytátů- z území dnešního Žižkova popisuje příběhy od středověku po květnové události roku 1945. Tehdy se tvořily dějiny tohoto území.

Po hodině výslechu major Jiří Dvořák Slávu Čermáka propustil.

Čepičáři jsou ti, co mají pod čepicí. Těmi našimi je trojice seniorů, důchodců, žijící v části Žižkova pod Židovskými pecemi, které se říká Vackov. Ještě do nedávna to byla téměř poloviční vesnice.

Román je příběhem o mládí, nadějích a tužbách. Děj je zasazen do lázeňských Karlových Varů počátku šedesátých let minulého století. Hlavními aktéry jsou studenti karlovarské keramické školy. Studenti berou výtvarné poslání jako životní výzvu.

Stali se v ten nešťastný zimní den účastníky hromadné havárie na dálnici D1, tak jako stovky dalších. Byli to zcela náhodní lidé, kteří se vzájemně neznali.

Píše se rok 1962 a od hranice vytýčené ostnatými dráty, se očekává útok nepřátel. Libínskou pozorovatelnu v té době okupují vojáci z útvaru v Prachaticích. Až sem je od prostoru Šumavy stanoveno nárazníkové pásmo. Má sloužit jako zábrana vpádu západních vojsk.

Poštovní doručovatelka odstavila moped před venkovským stavením. Po kamenném zápraží došla ke dveřím a zaklepala. Nikdo se neozýval. Všimla si ale, že dveře jsou pootevřené. „Pane Havlíček, tady pošta“,zavolala. Nic se neozývalo. „Pane Havlíčku, nesu vám dopis“.

Technici, dělníci a funkcionáři technické správy podniku Pražské komunikace v románovém prožívání přelomu let 1989 a 1990 v Praze. Jejich očima vidíme postupný a překotný přerod společnosti, spolu s nimi prožíváme vypjaté situace…