Emil Hakl

Třetí próza Emila Hakla líčí setkání dvaačtyřicetiletého Jana Beneše s otcem. Zaznamenává jejich vzájemný rozhovor, který se odehrává během jednoho odpoledne a večera. Kniha obdržela cenu Magnesia Litera v kategorii próza.

Jedenáct let vycházely pravidelně v časopise Čilichili sloupky Pavlač Emila Hakla. Zveřejnit všechny by nejspíš bylo čtenářsky neúnosné, a tak jsme se vydali osvědčenou cestou autorského výběru.

Jedenáct povídek provázaných chodem času odehrávajících se v letech 1982–2014.

Čtyřicátník František neboli Ef je trochu rezignovaný, leč zvídavý solitér, do práce fyzicky nechodí, závazky nemá, bydlí sám. Ideální k tomu, aby nějaký čas opatroval… umělou ženu.

Deset povídek, deset přesných popisů deseti situací, deset prožitků, které se buď odehrávají přímo uprostřed magických 90. let, nebo se skrz špinavé sklo přítomnosti ohlížejí zpět na magická léta osmdesátá…

Hlavní hrdina románu je obyčejný devětatřicetiletý Pražák. Jediné, co jej odlišuje od masy okolních bezejmenných, je, že hned v úvodu nedopatřením zabije jiného bezvýznamného občana.

Hlavní postavy románu jsou tři kamarádi. Jeden z nich – vypravěč – se ocitá v Oslu těsně po tragické střelbě na ostrově. Na cestu si bere jako četbu do letadla knihu o německé teroristické skupině RAF.

Román Emila Hakla předjímá to, k čemu technověda směřuje již delší dobu – výrobu umělého člověka. Frankensteinovská touha lidstva je zde naplněna v ryze amatérských podmínkách.