Egon Bondy

Kniha představuje v češtině nejmodernější systematické zpracování dějin indické filosofie od jejich počátků až po období novověku. Přes svou nespornou erudovanost je psána přístupně a čtivým jazykem.

Strašidýlka jsou malá strašidla. Jedna rozvazují tkaničky od bot. Druhá kradou kapesníky. Třetí upíjejí pivo, takže se musí stále nalívat. Pověstná Bondyho Strašidýlka vycházejí prvně jako leporelo pro nejmenší děti. Podobu dal záludným strašidlům Jakub Bachorík.

Próza Severin (1995) patří vzhledem ke své mozaikovité kompozici ke čtenářsky nejnáročnějším Bondyho prozaických textům. Dílo je vystaveno na základě hagiografické, latinsky psané zprávy z pera mnicha Eugippa, Vita Sancti Severini, z počátku šestého století.

Próza Gottschalk (1988), která tvorí spolu s pripojenými prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii, byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal samizdatove.

Příležitostna krátka próza i o tom, jak to bylo s Chartou 77.

Prózy 677 (1977) a Afghánistán (1980) spojuje obdobná literární strategie: reflexe bezprostřední současnosti, doby, kdy tyto texty vznikly, se zde mísí s utopickými či distopickými vizemi fiktivní apokalyptické budoucnosti a s evokacemi časů civilizačního úpadku v minulosti.

Dve novely básnika a filozofa žijúceho od polovice 90. tych rokov v Bratislave. V novele Epizóda Egon Bondy popisuje fiktívne stretnutie F. X. Messerschmidta s rabi Meierom.

Nové, textově nejspolehlivější vydání Básnické a okrajově též prozaické dílo Egona Bondyho z první poloviny padesátých let představuje jedno z logických vyústění a pokračování literatury druhé generace českých surrealistů.

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný fi lozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník.

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník.

Dvoudílná próza Bezejmenná (1986) je podobně jako Sklepní práce (1973) a Leden na vsi (1977) textovou koláží, v níž převažují pasáže deníkového záznamu, konkrétní osobní zpovědi, záznamy o životě přátel z undergroundu a disentu, polemiky.

Mrazivá předpověď vývoje civilizace. Svět v roce 2046 ovládají dvě velké, navzájem se požírající korporace a Mafie, která sídlí v Praze, kde udržuje pořádek a podporuje turistický ruch. Tuto kořist už nikdy z rukou nepustí.

Rukopis, resp. autorské korektury této vůbec poslední Bondyho prózy (1997), byly po dvacet let považovány za ztracené či zničené, takže teprve poté, co byly v r. 2018 tyto textové podklady náhodně nalezeny a posléze uceleny, bylo možno uvažovat o vydání tohoto díla.

Bondyho radostná utopie, resp. antiutopie, vzniknuvší v letech nejchmurnější normalizace a kdysi považovaná za „svaté písmo“ českého undergroundu, je nejen oslavou „alternativního způsobu života“ lidí žijících vědomě a záměrně na pokraji tzv.

Svazek obsahuje jednak původní, širší verzi novely Mníšek z r. 1979, jednak dosud tiskem nevydanou trilogii Vylitý nočník z roku 1979. Mníšek – příběh vsazený do 9. století je parabolou české normalizační beznaděje 70. let 20.

Dvojice Bondyho původně samostatných prací, které však byly napsány v časové následnosti, v letech 1982 a 1983, vyšly samostatně několikrát v samizdatu a obě pak ještě v 80. letech i tiskem na stránkách Tigridova exilového časopisu Svědectví.

Jedna z nejznámějších a vedle Invalidních sourozenců asi z nejvíce ceněných Bondyho próz (samizdatově poprvé roku 1976) je vybudována na reáliích pravěké, neolitické společnosti, jíž však prorůstají prvky soudobého policejního „komunistického“ státu.

Sklepní práce (1973) je úplně první z řady Bondyho próz ze 70. a 80. let a společně s Lednem na vsi (1977) a s Bezejmennou (1986) tvoří soubor Bondyho autokonfesních textů.