Audioknihy - Česká literatura

Mládí je někdy k nepřežití… Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo.

„Má mě rád, nemá mě rád, myslí na mě, vezme si mě, láskou se souží, po jiné touží…“ Devět současných českých prozaiků a devět povídek plných nejistot, pochyb a toužebného čekání. Stále ten stejný cit – a vždy nový a nezaměnitelný příběh.

Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že své dceři konečně představit jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“ – a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny.

Antologie povídek nejlepších současných českých autorů – tentokrát na téma „rodina“. Jiřina soudí, že muži jsou ubožáci a bylo by nejlepší obejít se úplně bez nich. Jenomže aby dosáhla toho, po čem nejvíce touží, muže potřebuje.

„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou.

Vánoce jsou tradičně nazývány svátky klidu a míru, pro hrdiny povídek devíti soudobých českých autorů je to ovšem spíše období plné nejistot, pochyb a často také tíživé samoty. Ale kdy jindy věřit ve šťastné konce než právě o Vánocích?

Co všechno nevíme o svých nejbližších? Když Bohdanu její umírající babička osloví cizím jménem, začne plachá a uzavřená dívka pátrat po rodinné minulosti. Odcizený a mrzoutský otec, s nímž se jí nedaří navázet bližší vztah, ale její snažení zrovna neulehčuje.

Pro skauty, trampy a toulavý lid s batohem na zádech všeobecně je Miloslav Nevrlý (1933) určující osobností.

Šest žen a šest neskutečných příběhů o síle, kterou v sobě musely nalézt, aby překonaly svá trápení a dokázaly jít dál. Jak dítě ovlivňuje prostředí rodiny? Pomáhá lidem v životě víra? Jaké náhody mohou zasáhnout do života a zcela ho změnit?

"Znáte to, jak jednou radit začnete, a někdo vám aspoň trochu naslouchá, nevíte, kdy s tím přestat. Nebylo to ovšem tak, že bych čekal na čtenářskou odezvu a podle toho buď psal dál, nebo ne.

Co spojuje sedm lidí a jejich příběhy? Není to přímo samota jako u samotářů, kteří se stáhli z civilizace do lesů, močálů a hor. I přesto žijí „tak nějak bokem“, jak je charakterizuje spiso-vatel.

V indiánském jazyce guaraní, kterým se mluví v Paraguayi, znamená Mitaí malý kluk. Podle autora je však kniha určena všem klukům od osmi do osmdesáti let.