WEBHIDDENBRAND

Dvanáct povídek jednadvacetiletého zámečníka z malé moravské vesničky má nelehké téma: smrt. Okamžik, kdy ztrácíme sami sebe, své blízké i celý svět. V časech „pozitivního myšlení“ jen málokdo sáhne po knize, ze které občas bolí duše.

Bohatě ilustrovaná kniha vyšla ke 30.

Hořkosladký příběh známý z filmu Miloše Formana.

Co obsahuje poslední zpráva od Korce? Tři měsíce po událostech popsaných ve Sběratelích knih míří Jiří Ryska vlakem na západ. Další noční eskapády, jiné ženy. Kdo s kým je příbuzný ve Stráži? Celý život během tří dnů a nocí. Drogy? V nezbytné míře. Násilí?

Sychravý podzim roku 2009, venku se sbíralo k dešti a Šumava se chystala co nevidět schoulit pod bílou duchnu. A zas ty nekonečně dlouhé zimní večery, kdy světnici rozvoní šípkový čaj či smola z právě naštípaných borových polen.

Zvon ve věži se rozhoupal a od svahu Bázumu se odrážel jeho rozjásaný hlas. Je sedm, za chvíli začne pražit slunce a já jsem sotva ve třetině. Opřel jsem se o kosu a mžoural na věž kostela, za kterou se ukrývalo slunce.

Kniha zápisků, postřehů, aforismů, úvah a sentencí významného českého prozaika Jaroslava Putíka (* 1923), autora románů Smrtelná neděle, Brána blažených, Muž s břitvou.

Nejkrutější věznice ve stalinském Československu byla v Leopoldově. Dne 2. ledna 1952 se tam odehrál legendární útěk. To, co se nejdřív zdálo nemožné, se rychle proměnilo v jeden z nejnapínavějších a nejsilnějších příběhů, jaké kdy komunistická ČSR zažila.

Kreslená románová trilogie Alois Nebel (Bílý Potok, Hlavní nádraží, Zlaté Hory, rozšířená o alternativní konec) vychází v jednom svazku v novém vydání.

Parta chlapů se pravidelně schází ve staré sauně za městem. Potí svoje těla i duše. Nemají jména, jen staré indiánské přezdívky. Tady je nikdo neruší, tady se cítí svobodní a mohou být těmi, kým doopravdy jsou.

Hlavní postavou románu nad mraky je třicetiletý samotář Fleischman. V životě se mu nedaří. Nikdy nic nedokázal. Nikde nebyl. Neměl žádnou holku. Ale rozumí mrakům, tlakovým výším, nížím a směrům větru.

Der Himmel unter Berlin ist eine Welt für sich, dort spinnt seit hundert Jahren die U-Bahn ihre Netze, bewahren unzählige Tunnel und Bunker geheime Geschichten, strömen tagaus, tagein unzählige Menschen durch. Die Musiker nicht zu vergessen, die diese Unterwelt mit Klängen füllen.

Ole toho od života už moc nechce. Je mu čtyřicet, kouří, pije a večer stojí za pultem malého zaplivaného baru Helsinky v jednom východoněmeckém velkoměstě. Otlučený bar je poslední oázou pro jeho staré kamarády, lásky i potrhlé štamgasty.

Jeden den a jedna noc. Pět příběhů na konci léta mezi Lisabonem a Letnou. O pohyblivých snech, o touze žít s někým, kdo chce být s námi, o hudbě a tichu, které nenacházíme. Román ze současnosti.

Helena kdysi utekla na samotu do lesů a dnes se vrací do města, kam tvrdila, že už nikdy nevkročí, a i Petra odešla na venkov za novým životem. Co bude muset dokázat Pavla, aby ji sousedé ve vesnici konečně přijali?

Winterberg's Last Journey follows its two main characters on an eclectic, tragicomic train journey through Central Europe – ‚the beautiful landscape of battlefields, cemeteries and ruins‘.

Trieste Centrale je malou odbočkou velkého románu Winterbergova poslední cesta. Pan Winterberg cestuje ze Západního Berlína do italského Terstu. Chce, aby jeho žena byla šťastná. Železná opona mezi evropskými zeměmi stále pevně stojí, ale něco takového jej nemůže rozhodit.

Příběh, který vypráví tato kniha, se opravdu stal. Existoval český námořník Jaroslav Škába, čínští „boxeři“, křižník rakousko-uherského válečného námořnictva „Kaiser Franz Joseph I.“ i jeho kapitán Bublay. Jaroslav Škába se narodil 5.

V popisu prostředí a života v rakousko-uherském válečném námořnictvu na začátku 20. století se u nás stal Jaroslav Škába klasikem. A jak už to u klasiků bývá, ani nánosy času nic nezmění v pohledu na něj.

V opuštěném drážním domku, o který nikdo nestál, přebývají dva bezdomovci. Mají za sebou třeskuté zimy, které přežili jen s velkým úsilím, i horká léta, během kterých si připadali jako králové. Do bezdomoví odešli dobrovolně, aby unikli systému a jeho pravidlům.

Někdy mě to až děsí je páté prozaické dílo hudebního publicisty a redaktora deníku Právo Jaroslava Špuláka. Je to novela ze současnosti. Sourozenci Martina a Vojtěch Tajnerovi přišli o rodiče.

Autor konfrontuje své autentické zážitky z bojišť na Ukrajině, Rusku, Itálii, Francii a v Bosně – Hercegovině s osudy československých legionářů ve Velké válce 1914 – 1918. Srovnává situaci před sto lety a dnes.

Životní osudy Jaroslava Tomčíka byly mimořádně složité, plné zvratů a jeho životní cesta byla klikatá.

Vzpomínky antihrdiny aneb S Provázky, Hady a Martou na provázku zachycují dobu osmdesátých let, kdy na samém vrcholu experimentálního divadelnictví stálo brněnské Divadlo na provázku a později také HaDivadlo. O jejich minulosti a fenomenálním významu vyšlo již mnoho publikací.