Černý čaj – historie a zpracování

Černý čaj (občas také zvaný červený čaj) – přestože tyto plně fermentované čaje nejsou v Číně příliš oblíbeny, jejich hlavní druhy jsou mistrovskými díly. I levnější sorty nás příjemně překvapí pěkným vzhledem, svědčícím o dokonale provedené sklizni a zpracování čaje. Některé čaje z této skupiny se vyrábějí pouhých padesát let (např. čaj Yunnan) zatímco jiné jsou známy od 17. století. Nicméně je nutno předpokládat, že tento typ čaje je Číňanům znám přinejmenším stejně dlouho jako vícenásobně fermentované čaje typu Pu Erh, (tj. zhruba od 7. století n. l.), ale patrně jim příliš nelahodil.

Černý čaj je, jak již bylo zmíněno, fermentovaný a oolong je polo-fermentovaný. Po sklizni se listy nechají „zvadnout“, tedy částečně usušit, a to podle stylu buď na slunci, nebo ve stínu. Pokud lístky nejsou částečně vysušeny, nelze je svinout. Enzymatické procesy probíhají pravé během tohoto vadnutí. Nejlepší čaje jsou proto ty, u kterých vadnutí proběhne díky suchému počasí během několika hodin. „Deštivé čaje“, které vadnou pomaleji, nejsou tak oblíbené. 

Když jsou svinuty, jsou čajové lístky rozprostřeny na vlhkém a studeném místě k fermentaci, tedy k další oxidaci. Účinky obou fází oxidace se od sebe výrazně liší. Patrně proto, že po svinutí jsou oxidaci vystaveny i další složky listů, například esenciální oleje. Právě proto nesmí být lístky určené k výrobě černého čaje či oolongu před svinutím „usmrceny“, jako je tomu v případě lístků určených pro čaj zelený.