Routa vonná nať (Český text na obalech) Složení: Ruta graveolens hortensis herba. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích byliny najdete v našem herbáři. VIZ ZDE: http://herbar.milota.com/…outa-nat-50g . Droga obsahuje až 0,5% toxické silice a kolem 2% flavonového derivátu rutinu, který je příbuzný citrinu, označovaného jako vitamín P. Dále zde nacházíme furokumaríny, deriváty lignanu, řadu alkaloidů různého typu, kyselinu jablečnou, hořčiny a třísloviny. Sušená routa bývala i významnou vykuřovací bylinou. Vůně čerstvé routy pomáhá prý udržet si jasnou hlavu ve „věcech lásky“. Užívání: 1 čajovou lžičku přelít 3,5 dcl vařící vody, vyluhovat 10 min. Maximálne 2 g drogy denně.Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.comZemě původu: Česká republika

Ruta voňavá vňať (Slovenský text na obaloch) Zloženie: Ruta graveolens hortensis herba. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch byliny nájdete v našom herbári. Droga obsahuje až 0,5% toxické silice a okolo 2% flavonového derivátu rutínu, ktorý je príbuzný citrínu, označovaného ako vitamín P. Ďalej tu nachádzame Furokumaríny deriváty Lignano, rad alkaloidov rôzneho typu, kyselinu jablčnú, horčiny a triesloviny. Sušená ruta bývala aj významnú vykurovacia bylinou. Vôňa čerstvej ruty pomáha vraj udržať si jasnú hlavu vo „veciach lásky“. Užívanie: 1 čajovú lyžičku preliať 3,5 dcl vriacej vody, vylúhovať 10 min. Maximálne 2 g drogy denne. Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:Více informací o léčivých účincích byliny ZDE:  Routa vonná: Synonyma:Česky: Routa zahradní, routa obecná Routa vonná: Droga:Latinsky: Herba rutae, Herba rutae hortensis, Folium rutae hortensis, Herba rutae graveolentisČesky: Nať routy vonné Routa vonná: Názvy:Lidové: Routa domácí, routa obecná, ruta, rutev, rutvaSlovensky: Ruta voňavá, ruta záhradnáNěmecky: r Wein-Raute, RauteRusky: Ruta sadovaja, Ruta obyknovennajaAnglicky: RuePolsky: Ruta zwyczajna Chemické složení: Routa obsahuje především nebezpečnou silici – Oleum rutae (0,06–0, 07% až O,4%). Silice je bezbarvá, případně jasně žlutá, má velmi těžký a nepříjemný pach. Její hlavní složky tvoří fenoly, terpeny, metylketony, nonanon-2, nonanyl-2-acetát, nonanol-2, undekanon-2, undecyl-2-acetát, undekanol-2, undekanon-2, undecyl-2-acetát, undekanol-2, pinen, limonen, cineol, linalol, kafr, metylnonylketon), dále obsahuje flavonový derivát rutin (= kvercetin-ramnoglykozid: do 2,2%), který je příbuzný citrinu (tzv. vitamínu P), furokumariny (bergapten, xantotoxin, psoralen, rutaretin, rutamarin, izoimperatorin, izopimpinelin), lignanové deriváty (savinin), potom alkaloidy (0,04–0,15% – chinolinového typu: graveolin a graveolinin, furochinolinového typu: kokusaginin, skimianin, diktamnin, fagarin a akridinového typu: rutakridon, arborinin) – jejich základem z chemické stránky je chinolinová kyselina antranilová. Z dalších obsahových látek jsou to organické kyseliny (hlavně kyselina jablečná), hořčiny, pryskyřice a třísloviny. Obsahuje alkaloidy rutamin a arborin a dále silici s haptyovými a nonylovými ketony, limonen a cymen. Vnitřní užití:Lihové výtažky (vinný odvar, tinktura) jsou podstatně účinnější než vodné, vyžadují však opatrnou manipulaci. Při samostatném podávání dáváme zásadně přednost tinktuře, do směsí přidáváme routu zcela běžně, obšem vždy tak, aby nepřevyšovala objem 10–15%. V terapii se využívá i macerát (2 lžičky drogy se macerují za studena 8 hodin), který se pije v průběhu dne. Přes to, že povolená je maximální denní dávka 10 g, nedoporučuje se překračovat denní dávku 5 g drogy.Dávkuje se 1 kávová lžička na šálek záparu – pijí se nejvíc dva šálky denně.Nebo:Za denní dávku se pokládají 2 lžičky naťové drogy (5 g).Nebo:Na šálek záparu se používá jednotlivá dávka 0,5 g, nebo 1 kávová lžička drogy. Pijí se však nejvíc 2 šálky denně.Nebo:Vyšší dávky se ordinují při přípravě Infusum Folii rutae (3–5 g drogy na 1 sklenici vody), který se užívá v dávce 1–2 lžíce 3–5× denně.Nebo:Droga se podává vždy v malých dávkách, 2–4× denně po 100 ml nepříliš koncentrovaného nálevu.Nebo:Vnitřně se užívá routa při zažívacích obtížích, hlavně při nechutenství. 15 g sušené nati nebo listů se spaří 1/4 l vody, nechá 10 minut ustát a přecedí. Užívá se lžíce před jídlem.Nebo:Stejně připravený nálev nebo routová voda (Aqua rutae – v lékárnách bývala oficiální) bývají doporučovány proti bolestem hlavy. Bere se 3× denně kávová lžička.Nebo:Obvyklou formou je nálev, připravovaný z 1 čajové lžičky na 0,15 litru vody, doba vyluhování je 10 minut. Podáváme dvě, vyjímečně tři dávky denně.Zřídka se připravuje odvar ze lžičky drogy na 2,5 dl vody, krátce povařit (pijí se 1–2 lžíce 3–5× denně jako spasmolytikum nebo cholagogum.Protože se účinné látky rozpouští těžko ve vodě, efektivnější je léčba lihovým rotokem drogy – například Tinctura rutae. Zevně se užívá na snížení neuralgických a revmatických bolestí.Nebo:Při nepravidelné menstruaci je oblíbený lidový prostředek lihový výtažek, který se připraví tak, že se 10 g listů routy poleje osminkou litru litru lihu a nechá 3 dny stát. Užívá se 3× denně 8–10 kapek.Nebo:Nejúčinnější lékovou formou je tinktura, jejíž dávkování se pohybuje v rozmezí od 15 do 25 kapek, opět dvakrát, výjimečně i třikrát denně.Routový olej se lidově užívá při hysterii a nervových obtížích. Berou se 3 kapky 2× denně na cukr.Nebo:Oleum rutae má maximální dávku 0,2 g pro dosi a 0,8 g pro die. Zevní užití:Zevně se používají dvojnásobné koncentráty záparů než při vnitřním užití. Popis: Trvalá bylina vysoká 15–50 (90) cm, s dřevnatým oddenkem, v horní části rozvětvená. Střídavé listy jsou nepárovitě peřovitě složené, s 1–3-lístkovými jařmy. Lístky jsou až trojzářezové. Koncové květy jsou většinou čtyřpočetné, žlutozelené, tečkované, voňavé, tvoří bohatá soukvětí. Kvete v červnu-srpnu. Plod je vícesemenná tobolka. Místo výskytu: Jihoevropský druh zdomácnělý v teplejších oblastech ČSSR. Protože se pěstuje v zahrádkách, záměny jsou nepravděpodobné. Zde se pěstuje pouze routa vonná zahradní – ssp. hortensis (Mill.) Gams. Má v oblibě lehké přehřáté půdy. Pěstování:Obecně: Rostlina se u nás odedávna pěstuje v zahradách i na polích jako vytrvalá aromatická a léčivá bylina. U nás je routa stále bylinou, její stonky nedřevnatí, ale má vytrvalý kořen, protoji lze pěstovat několik let na témž místě. Pěstuje se ze semen nebo odnožemi. Poloha, podnebí, půda: Má v oblibě dobrou, střední, písčitohlinitou, a teplou půdu. Snese i půdy lehčí, vápenité. Vyhovují jí teplé, slunné polohy chráněné před větrem. Výsev semen: Routu je možno také vysévat přímo na „jemno“ připravený pozemek. V malém vyséváme jednořídkovým secím strojem, ve velkém secím strojem Saxonia. Je potřeba 2–3 kg osiva na hektar. Sejeme na vzdálenost 45 cm, abychom mohli plečkovat plečkou nesenou za traktorem. Kde se routa jednou pěstuje, vysévá se sama. Předpěstování: Semeno předpěstujeme buď v pařeništi nebo na zvláštním záhonku. Semeno se vysévá na podzim do pařeniť, na jaře se potom rostlinky přesadí do záhonů ve vzdálenosti 40 cm. Častěji routu vyséváme do pařenišť koncem března až začátkem dubna. Můžeme použít také výsevních truhlíčků ve skleníku, do kterých vyséváme v březnu. Truhlíky naplníme pařeništní zemí, na ni dáme asi 2 cm jemného písku, který urovnáme tlačítkem. Osivo sejeme rozhozem, písek stejnoměrně drží vlhkost. Osivo zasypáváme pískem. HTS je 1–2,5 g. V jednom gramu je asi 650 semen. Klíčivost si udržuje 2–3 roky. Potřeba semen na ar je 8–12 gramů. Klíčí ve tmě, při teplotě 15–20°C asi 4 týdny, některá semena klíčí i déle. Sazeničky přepichujeme do truhlíků nebo do pařeniště do sponu 5×5 cm. Později při zvýšení venkovní teploty pozvolna rostliny otužujeme. Vegetativní množení: výjimečně a zpravidla s obtížemi je možno na jaře nebo na podzim rozmnožit routu také dělením starých trsů nebo výhonků. Podle pramenu 83. routu nelze rozmnožovat dělením trsů, protože ze země vyhání pouze jeden výhonek bez postranních kořínků. Výsadba: Vypěstované sazeničky vysadíme na „jemně“ připravený pozemek ve vzdálenosti 30–40 cm na pole, do řádků stejně vzdálených (podle pramenu 83. do sponu 50×50 cm). Po výsadbě je nutná zálivka. Z počátku odstraňujeme pečlivě plevel, který později mladé routy snadno udusí. Pěstování: Kulturu je nutno často okopávat a plet, protože routa je rostlina citlivá. Při okopávce a plečkování dáváme pozor, abychom nepoškodili rostlinky. Pracovat je třeba v rukavicích a ochranném obleku, routa za vlhka vytváří puchýře. Pozemek určený k pěstování routy musí být oplocen, aby nedocházelo k ožeru zajíci. Na zimu je nutno opatřit routovou kulturu na exponovaných místech lehkým krytem, např. slamnatým hnojem, na ochranu před vymrznutím. Proto po výsadbě nebo výsevu na podzim neprovádíme již poslední ořezávání a necháme ji takto přezimovat, aby husté olistění tvořilo přes zimu ochranu. Po několika letech kulturu obnovíme a přesadíme zbytek rostlin na nové stanoviště. Hnojení: Vhodná předplodina jsou okopaniny nebo luskoviny. Na zimu hnojíme proleželým kompostem v dávce 40–50 t na hektar. Čerstvý chlévský hnůj nesnáší. Na jaře před výsadbou nebo výsevem hnojíme na hektar 400 kg NPK. Na podzim kompost zaoráme na hrubou brázdu, ve které se pozemek nechá přes zimu až do jara. Na jaře pozemek vláčíme a smykujeme. Ochrana rostlin: Podle dosavadních několikaletých pozorování routa netrpí chorobami. Ze škůdců, kteří okusují list, je to housenka otakárka fenyklového (Papilio machaon L.), a to puze ojediněle v některých letech. Používáme 0,2% Metation E 50. Jakostní norma drogy: ČSN 86 6824. Semenářství: Příprava pozemku je uvedena v pěstování. Hnojíme na hektar 400 kg NPK, které zapravíme do půdy těsně před výsadbou. Pozenmek, jak počasí dovolí, plečkujeme, vláčíme a smykujeme, abychom zničili veškeré plevele. Dále vzešlý plevel můžeme postříkat těsně před výsadbou rostlin 2 l Gramoxone na hektar. Již druhý den po poastřiků můžeme vysazovat. Pozemek naznačíme znamenákem na 50×50 cm. Příprava sazenic: v polovině března vyséváme osivo rozhozem do truhlíků, které jsme nap=lnili pařeništní zemí a na povrch jsme dali 2 cm písku. Tlačítkem povrch urovnáme. Přepichujeme do zemitorašelinových balíčků, rostlinky necháme zakořenit v pařeništi při teplotě 12–15°C. POdle potřeby vzduchujeme a zaléváme. Na noc pařeniště přikrýváme rohožemi. Na pozemek vysazujeme kolem 20. května. Před výsadbou rostliny hodně zalijeme, aby se nemuselo brzy zalévat. Do podzimu vytváří routa již keře, na nať je však nesklízíme, necháme je přezimovat. Porost je nutné oplotit proti zajícům. Na jaře druhým rokem porost přihnojíme NPK v dávce 400 kg na hektar. Hnojivo ihned zapravíme, porost okopeme. Nepracujeme v něm za rosy a po dešti, rostliny vyvolávají puchýře. Pracujeme v rukavicích a ochranném oděvu. Rostlina kvete postupně v červnu, barva žlutá, je hojně navštěvována včelami. Jde o pylonosnou a medonosnou rostlinu. Semeno vytváří, když semeníky hnědnou a semeník se začne otevírat. V této době musíme „sklizeň“ hlídat, semeno při silnějším větru vypadává. Semeníky žneme těsně nad listem, neobracíme je. Ukládáme do papírových pytlů. Na sýpce je dobře větráme. Semenice dáváme na papíry, aby semeno na ně vypadalo. Asi po 10 dnů semenice obracíme, až jsou suché. Vymlátíme na mlátičce. Vymlácené osivo vyčistíme na vzduchovém oddělovači a nastřeme na sýpku do vrstvy 3–5 cm, po dobu 7 dnů osivo denně obracíme. Dále osivo čistíme na čistícím stroji a ručně na sítech. Dáváme pozor, abychom osivo na sýpce nepomíchali s obilím, čištění jde pak velmi špatně. Výnos semene z aru je 3–5 kg. Semenný porost na místě necháme tři roky. Nikdy routu nesázíme do pozemků zaplevelených pýrem. Výnosy: Výnos natě je v prvním roce 2–6 kg, v druhém roce 15–30 kg, v dalších letech 25–35 kg drogy z aru. Doba sběru + sbíraná část: Předmětem sběru je především nať a list. Sběr listu se provádí krátce před kvetením rostliny (květen-září), a to vícekrát do roka. Nať se sbírá v době květu (červen-srpen). Sbírají se pouze mladé bylinné části. Nať se odřezává asi 10 cm nad zemí (v délce asi 20–25 cm). Častějším seřezáváním podporujeme vyšší výnos natě. Silné stonky odstraníme a chceme-li získat listy, sdrhneme je z větviček. Při sběru se musí postupovat opatrně, protože čerstvá nať (šťáva) může vyvolat dermatitídy fotodynamickým fůsobením kumarinů, které obsahuje (sbírá se v rukavicích). Od druhého roku v bývá první sklizeň v červnu, druhá koncem července, v příznivém roce v září zpravidla ještě třetí. Provádíme trojí žeň, protože mladé listí je nejaromatičtější. Později než v září již routu nesklízíme, rostliny by nestačily obrůst a špatně by přezimovaly. Nať se sklízí srpy, strojní sklizeň by poškodila rostliny. Nať i list sbíráme v květnu a červnu, později je droga méně hodnotná. Zpracování + uchovávání: Drogu (nať a list) je třeba pokládat za toxickou a sušit odděleně, řídce rozloženou, v tenkých vrstvách na stinném a dobře větraném místě jako silicovitou rostlinu (při umělém teple teplotou do 30–35°C), za častějšího obracení. Schne poměrně pomalu, 10–14 dnů i déle, podle počasí. Poměr seschnutí je asi 5:1 (list), resp. 4:1 (nať), list ztrácí na hmotnosti asi 80%, nať 75%. Drogu skladujeme v dobře uzavřených obalech, chráněnou před světlem. Dobře usušená nať má světlezelenou barvu. Nať je dost těžká. Ukládáme ji do papírových pytlů. Vlastnosti drogy: Celá rostlina má charakteristický silný kořenitý zápach, připomínající trochu sýr, málo příjemný. Sušená však voní velmi příjemně. Chuť drogy je nahořklá.