10× více produktů za nejlepší ceny
10× více produktů za nejlepší ceny
Záruka: 24 měsíců (IČ 24 měsíců) Kód: 48639802

Milota Kozlík lékařský kořen 100g

Milota Kozlík lékařský kořen 100g

Partnerský prodej - cenu dopravy určuje partner Novinka
Kozlík lékařský kořen (Český text na obalech) Složení: Valeriana officinalis radix. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky Celý popis
Sleva 9 % 93 Kč Nejnižší cena za posledních 30 dní před poskytnutím slevy.
84 Kč
Zboží od: Milota s.r.o.
Sleva 9 % 93 Kč Nejnižší cena za posledních 30 dní před poskytnutím slevy.
84 Kč
S novou kartou za

5.12.2024 - 6.12.2024 na vaší adrese

Popis

Kozlík lékařský kořen (Český text na obalech) Složení: Valeriana officinalis radix. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích byliny najdete v našem herbáři. VIZ ZDE: http://herbar.milota.com/…k-koren-100g . Droga obsahuje silice, seskviterpeny, valepotriáty, organické kyseliny, monoterpenové alkaloidy a řadu velmi složitých látek, které vytvářejí komplexní léčivý účinek. Droga je velmi vhodná do směsí v kombinaci s meduňkou, chmelem. Kozlíková pasta: smícháme práškovaný kořen kozlíku s medem na pastu. Kozlíkový čaj: směs ze stejných dílů máty peprné, jitrocele kopinatého, řebříčku obecného a kořene kozlíku. Užívání: 1 pol. lžíci přelít 0,5 l vařící vody, vyluhovat 15 min popíjet 2 x denně.Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.comZemě původu: Česká republika

Valeriána lekárska koreň (Slovenský text na obaloch) Zloženie: Valeriána radix. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch byliny nájdete v našom herbári. Droga obsahuje silice, seskviterpeny, valepotriáty, organické kyseliny, monoterpenové alkaloidy a rad veľmi zložitých látok, ktoré vytvárajú komplexný liečivý účinok. Droga je veľmi vhodná do zmesí v kombinácii s medovkou, chmeľom. Valeriánová pasta: zmiešame práškový koreň valeriány s medom na pastu. Valeriány čaj: zmes z rovnakých dielov mäty piepornej, skorocelu kopijovitého, rebríčka obyčajného a koreňa valeriány. Užívanie: 1 pol. lyžicu preliať 0,5 l vriacej vody, vylúhovať 15 min popíjať 2 x denne. Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:Více informací o léčivých účincích byliny ZDE:  Kozlík lékařský: Synonyma:Latinsky: Valeriana excelsa, Valeriana exaltata, Valeriana angustifolia, Valeriana pratensisČesky: Kozlík menší, kozlík obecný Kozlík lékařský: Droga:Latinsky: Radix valerianae, Rhizoma valerianae, Radix valerianae minoris, Radix valerianae montanae, Radix valerianae silvestris, Rhizoma valerianaeČesky: Kořen kozlíku Kozlík lékařský: Názvy:Lidové : Baldrián, odolen, kočičí kořen, čertikus, paldran, dřeveňák, kozelec, kozlíček, kozlíček malý, odolén, baldrán, paldránSlovensky : Valeriána lekárskaNěmecky : r Echter Baldrian, BaldrianwurzelRusky : Valerőjana losnjaščajasjaAnglicky : ValerianPolsky : Kozlek lekarski, kozłek Chemické složení: Valeriána je velmi životaschopný druh, který vytvořil mnohé ekologické rasy (liší se počtem chromozomů v buňkách a skladbou obsahových látek). U nás se hojně pěstuje převážně diploidní typ, V.o.subsp. exaltata (Mikan fil.) Soó (2 n = 14). Hlavní obsahovou látku tvoří silice (0,5–2%), uložená v buňkách hypodermální vrstvy, tedy těsně pod povrchem. Skládá se z velkého počtu monoterpenových (pinen, fenchen, felandren, kamfen, limonen, terpinen, terpinolen aj.) a seskviterpenových uhlovodíků (bisabolen, kurkumen, arkurkumen, elemen, kadinen, karyofylen, kessan, selinen aj.) – celkem obsahuje asi 20% terpenů, terpenových alkoholů (borneol, myrtenol), kyselin, esterů (acetáty, formiáty, dále izovalerianáty borneol /izovalerylborneol/ a myrtenol), éterů, ketonů, aldehydů. Pro pach drogy, který se utváří až při sušení, je významný bornylizovalerianát a volná kyselina izovalerová. Skladováním drogy (hlavně špatným) se uvolňují další látky, které ještě zvyšují pach. V droze je pozoruhodný výskyt pyrymetylketonu a pyridinových alkaloidů (valerinu, chatininu, scytantinu aj.), stejně i sedativně působícího aktinidinu, valerianinu a skytianinu. Další zajímavé látky, které mají sedativní působení, jsou valepotriáty patřící k triesterům (asi 3%, např. valtrát, dihydrovaltrát, acevaltrát, IVHD-valtrát, 8,11-dezoxydodihydrovaltrat). Na sedativním účinku se pravděpodobně mimo valepotriátů účastní i kyselina valerenová (má i spasmolytické účinky), potom pyrymetylketon a alkaloidy (chatinin, skytantin aj.), podle jiných je to sedativní valerid. Podobné, ale 3× nižší účinky má silice. Sedativní působení zřejmě spočívá na souhrnu všech složek. Významné doprovodné látky v droze jsou i kyselina chlorogenová, velarenová a valeriánová, dále sliz, acetylenové sloučeniny, polyfenoly a sacharidy. Uvádí se i flavonoidy. Uvádí se i obsah alkaloidů aktinidinu a valerianinu. Dále jsou obsaženy iridoidy. Vnitřní užití:Užívá se ve formě drogy, tinktůry či extraktů, samostatně nebo jako složka nejrůznějších přípravků. Jak se používá kozlík? Je k dispozici kozlíkový čaj, tinktura a dražé s celkovým extraktem z kořene kozlíku. U čaje je důležité, aby byl nasazen ve studeném stavu – má lepší účinky. Vyluhování tříslovin je menší a šetříme tím také účinné látky, které jsou velmi citlivé na teplo, vařením nebo horkým nálevem se částečně zničí. Vodné výluhy z kořene nejsou tolik účinné, proto se droga podává jako složka rozpráškovaných přípravků nebo se z ní připravují lihové či lihovo-éterové výtažky (tinktury), nověji i celkové alkoholové stabilizované výtažky z čerstvých kořenů (intraktum).Doporučuje se i studený macerát z drogy (1 lžička), který se uplatňuje hlavně při sólovém podání drogy.Nebo:Příprava čaje: 2 čajové lžičky rozdrceného kozlíkového kořene se přelijí půl litrem studené vody a nechají se 10 až 12 hodin stát. Doporučuje se obsah občas promíchat. Čaj pijeme 2 až 3× denně vlažný. Užívá se 1 kávová lžička na šálek záparu. Pije se 2–3× denně. Uplatňuje hlavně při sólovém podání drogy.Nebo:Doporučuje se 3–5% zápar, a to vícekrát denně.Nebo:Z kořenové drogy se připravuje i 4% zápar (pije se po 1,5 dl několikrát denně).Nebo:ČsL 4 uvádí jako jednotlivou terapeutickou perorální dávku ve formě záparu 1,5 g. Odvar se připravuje z 10 g kořene a 2 l vody, nechá se 10 minut vařit. Užívá se 1 lžíce po 2 hodinách denně do vymizení choroby. Dětem se slabými nervy se dává podle věku méně nebo více zředěný.Nebo:Při migréně se používá odvar 10 g kořene kozlíku ve 200 g vody. Vaří se 2 minuty, nechá se 5 minut ustát a užívá za 2 hodiny lžíce.Extractum valerianae fluidum má stejně jako Extractum valerianae jednotlivou dávku 0,2 g. Výhodnější je užívat lékárenskou tinkturu (Tinctura valerianae) – 20–60 kapek 3× denně (resp. podle potřeby).Nebo:Při hysterii se užívá kozlíková tinktura, neboli baldriánové kapky, připravených následovně: 15 g šťávy vytlačené z řerstvého kořene se smísí s 15 g čistého lihu. Užívá se 3× denně 5–10 kapek.Není-li po ruce čerstvý kořen, smísí se 10 g prášku z kozlíkového kořene s 20 g lihu, nechá se 14 dní stát a potom scedí. Užívá se ve stejných dávkách.Nebo:Osvědčenou formou je tinktura, baldriánové kapky. Jako sedativum se doporučuje 1 plná čajová lžička 2–3× denně, jako hypnotikm 1 čajovou lžičku asi 3/4 hodiny před spaním a druhou asi 1/4 hodiny před spaním.Nebo:Výbornou formou je zejména kozlíková tinktura s éterem. Vyšší vstřebatelnost zde umožňuje nižší dávkování. Jednorázová dávka činí 10 kapek. Přípravek je občas dostupný v lékárnách.Nebo:Jednotlivá dávka lihoéterové tinktury by se měla pohybovat v rozmezí 20–25 kapek, jen zřídka bývá vyšší.Nebo:Doporučené veliké dávkování je nutné, protože jen tehdy má optimální účinnost. Proto se doporučuje kozlíkovou tinkturu užívat ne po kapkách, ale po čajových lžičkách.Silice se používá i sama, a to po 10–20 kapkách 3–4× denně (hlavně při poruchách trávení).Při migréně se užívá 3× denně na špičku nože prášku, získaného rozdrcením kozlíkového kořene. Zevní užití:Také kozlíková koupel působí uklidňujícně a spavě – a tak přesvědčivě, že mnozí ve vaně usnuli.Příprava koupele: 100 g drogy se přelije 1 litrem vařící vody, 10 hodin se vyluhuje, oceděnou kapalinu nalijeme do vany. Při úplné koupeli je možné přidat 200 až 250 g tinktury. Mimo to je v lékárně k dostání kozlíkový koupací extrakt.Kozlíkový olej se připravuje z usušených a na prášek rozmělněných kozlíkových kořenů.Proti bolestem hlavy lze také použít obklady, namáčené v desetiminutovém odvaru 10 g kořene kozlíku v 1/8 l bílého vína. Lze zaměnit s: Náš druhý rod kozlíkovitých rostlin je kozlíček jarní (polní salát, polníček) – Valerianella olitoria Poll. Podobá se kozlíku vidlicovitým rozvětvením květních os. Je ale mnohem menší a má kopinaté listy. Roste hojně na travnatých stráních, v křovinách, u cest a na polích. Kvete již v dubnu a květnu. Mladé listy poskytují jemný a lahodný salát. Kozlíček se proto pěstuje v zelinářských zahradách. Vysévá se již na podzim a v kultuře vytváří mnohem širší listy, než v přírodě. Je jednoletý. Nespleťte si kozlík se zahradní rostlinou, červeným „americkým“ kozlíkem (Centhranthus ruber), který nemážádné léčivé vlastnosti. Popis: Trvalá bylina vysoká 30–150 cm. Má krátký, silný, obráceně vejcovitý oddenek s množstvím tenkých hnědých kořenů. Oddenek má uvnitř příčně duté komůrky. Listy má nepárovitě složené, mnohojařmové, lístky kopinaté, květy drobné, načervenalé nebo bílé, na vrcholu stonku tvoří bohaté chocholíkaté metliny ve vidlicích ze závitků. Kvete v květnu-září. Plody jsou nažky. Místo výskytu: Druh je mírně vlhkomilný a snáší i vápenaté půdy, bohaté na živiny, s mírně kyselou reakcí a vyšším obsahem dusíku. Roste v křoviscích, na lesních svazích, vlhkých loukách a u potoků. Přesto se u nás vyskytuje vzácně. Pěstování:Obecně: Sběr z divoce rostoucích rostlin je nepatrný. Naprostá většina drogy pochází z pěstovaných rostlin. Semeno si koupíme nebo získáme z divoce rostoucích rostlin. Kozlík je vytrvalá rostlina, ale pěstuje se nejčastěji jako jednoletá. Odrůdy: „Širokolistý krajový“, „Úzkolistý krajový“, „Trazalyt“. Poloha, podnebí, půda: Kozlík je nenáročný na půdu. V přírodě sice vyhledává vlhká místa, ale daří se mu dobře také v půdách lehčích a sušších. Oddenek je ovšem o to sušší. Pro pěstování si vybíráme pokud možno pozemky s půdou lehčí, písčito-hlinitou až hlinitou, humózní, s dostatkem živin a vápníku, pokud možno bez plevelů a s dobrým stavem spodní vláhy, tedy náplavy v údolních polohách. Těžší půdy sjou méně vhodné s ohledem na sklizeň kořenů. Kozlík snese i mírné zastínění a je možno jej pěstovat i v sadech a na sušších půdách. Kozlík pěstovaný na teplých lokalitách v nížinách má více obsahových látek, než při pěstování v chladných a vyšších polohách. Jako předplodina jsou vhodné luskoobilné směsky, okopaniny a jeteloviny, njsou vhodné obiloviny. Výsev semen: Někdy se doporučuje vysít semeno v řídkém sponu přímo na dobře obdělané pole a lehce přiválcovat. Nastane-li ale suché počasí, semena nevyklíčí. V přírodě klíčí kozlíkové semeno nejlépe ve stínu vrb a olší na vlhkých lukách, kde je lze na připraveném záhonku předpěstovat stejně dobře, jako v pařeništi. Kozlík je vytrvalá rostlina, z ekonomických důvodů se však pěstuje jako jednoletý. Na pečlivě připravený pozemek vyséváme před příchodem mrazů tak, aby osivo již nevyklíčilo (říjen, listopad).Vyséváme secím strojem Saxonia, s botkami bez závaží, případně vyvěšenými tak, aby se udržovaly na povrchu půdy a semena zůstala jen slabě zahrnuta – na povrchu.Sejeme do řádků 45 cm od sebe, to proto, abychom na jaře, když řádkují, je rotační plečkou proplečkovali. Sejeme velmi řídce, na hektar se vyseje 10 kg osiva. Když rostlinky dorostly 20–30 cm, je třeba je v řádku přiorat, ovšem tak, aby nebyly zahrnuty, pouze aby bylo více země u kořínků. Tento agrotechnický zásah je dobré provést, chceme-li pro sklizeň použít vyorávač TEK. Předpěstování: Z několika způsobů pěstování se nejvíce osvědčuje výsadba sazenic předpěstovaných na záhonu, ve sklenících, truhlíčcích či v pařeništi. Seje se co nejdříve na jaře, často již v únoru nebo březnu do pařeniště, které jsme založili na teplo v březnu, případně hned po sklizni (září) na záhon nebo do bedniček. Podle pramenu 98. se toto osivo 1 den před výsevem máčí, potom se osuší a seje. Na předpěstování sazenic pro plochu 1 aru se použije asi 5–20 g semen. V pařeništi se počítá 20 řádek na 1 okno. Při setí vytlačíme napřed rýhy asi 1,5 cm hluboké, do nich nasypeme velmi řídce semena, jemně posypeme prstí a přitlačíme (případně je necháme na povrchu a pouze prkénkem přitlačíme). Až do vyklíčení zaléváme, protože ke klíčení potřebuje semeno hojnost vlhkosti. Semeno vzejde asi za 4 týdny (dle pramenu 98. za 10–15 dnů, je-li prostor suchý, pak i jeden měsíc). Z 10 g semene takto vypěstujeme 500 rostlinek. Za tři týdny po výsevu sazeničky připichujeme buď do pařeniště, nebo do připravených zemitorašelinových balíčků. Do pařenště přepichujeme na vzdálenost 5×5 cm. Rostlinky podle potřeby zaléváme, vzduchujeme, na noc zakrýváme rohožemi. Z dalších možných způsobů předpěstování sazenic je letní výsev na množárenský záhon. Semeno vyséváme v srpnu do řádků vzdálených 15–20 cm a tam rostliny ponecháme až do jarní výsadby. Příliš silné rostliny (s pěti nebo více listy) jako sazenice vylučujeme. Pro získání sazenic potřebujeme 25–50 g semene na 1 ar. Semeno slabě zasypeme pařeništní zemí, tlačítkem přimáčkneme a jemným kropítkem zalijeme. Kozlík vzchází za 16–18 dní. Sazeničky asi po 6 týdnech přesazujeme, nejlépe (v malém) do předem připravených zemitorašelinových balíčků, které pak přímo vysázíme na stanoviště. na ar spotřebujeme 650–700 ks sazenic včetně rezervy. Vegetativní množení: Ze starších trsů lze získat na jaře dělením 3–4 sazenice. Výsadba: Dobře vyvinuté rostlinky 10–15 cm vysoké (možno také pikýrovat) vysazujeme v říjnu nebo dubnu jednotlivě do čtvercového sponu 40×40 cm (případně do sponu 30×40 cm, tj. rostlinky 30 cm a řádky 40 cm od sebe, nebo 50×25 cm). Silné rostliny při sázení vylučujeme, protože již první rok vytvoří vyběhlice s menším kořenem. Jiná metoda spočívá v tom, že se na jaře vyhledávají v přírodě mladé právě vyrážející kozlíkové rostlinky, vyrýpou se a přesadí na pole do vzdálenosti asi 30–40 cm. Takovéto sazenice dají sklizeň na podzim téhož roku, kdežto jinak dozrávají oddenky až v druhém roce. Pěstování: Přesázené rostlinky dále plečkujeme ruční plečkou, případně okopáváme, avšak pouze jednou, aby kořínky mohly narůst. Plečkováním podporujeme vývin vlasových kořenů, které jsou bezcenné. Plevel je lépe odstranit okopávou. Lze podle možnosti přihnojit zředěnou močůvkou. Na osách je nutno včas vyřezat konečná květenství, čímž se podporuje vzrůst oddenků. výjimka se dělá pouze u semenáčků, tj. vybraných statných jedinců, ze kterých chceme získat semeno. Hnojení: Pole se předem prohnojí chlévskou mrvou, později se přihnojí umělými hnojivy, hlavně síranem amonným a močůvkou. Hnojíme proleželým hnojem 50–60 t na hektar, na zimu pak děláme hlubokou orbu.. Na jaře řpihnojíme 200 kg síranu amonného, 250 kg superfosfátu, 150 kg 40% draselné soli. Při podzimním výsevu dáváme polovinu dusíku na zimu a druhou polovinu na jaře před rašením. Ochrana rostlin: Z hmyzu poškozuje kozlík pidikřísek polní (Eupteryx atropunctata Goeze), mšice maková (Aphis fabae Scop), kyjatka růžová (Macrosyphon roseae L.), bejlomorka (Dasyneura valerianae Kieff), plodomorky (Contarinia valerianae Rubs. a C. crispans Kieff). Proti pidikřísku polnímu a jmenovaným druhům mšic postřikujeme 0,2% Phosdrinem 24 EC nebo 0,3% Nogosem EC 50, proti mšicím též můžeme používat Pirimor DG v koncentraci 0,05% (oschranná lhůta u všech těchto přípravků je 7 dnů). Proti bejlomorkám a plodomorkám můžeme použít 0,2% Soldep nebo 0,02% Metation E 50 (ochranná lhůta 14 dnů). Kozlík v některých letech trpí padlím (Erysiphe valerianae Jacz Blum). Padlí pokrývá hlavně řapíky a stonky bělavým moučnatým povlakem. Fomové vadnutí kozlíku (Phoma sp.) se uplatňuje v komplexu hub na jaře způsobujících tzv. padání klíčících rostlin. Ve velkých letech může tato choroba způsobit odumírání celých rostlin. Proti padlí a fomovému vadnutí stříkáme Fundazolem v 1% koncentraci. Jakostní norma drogy: ČSN 86 7012. Semenářství: Kozlík vyséváme v měsíci březnu do bedniček, přepichujeme ho na 5×5 cm do truhlíčků nebo do pařeniště, kde ho podle potřeby zaléváme a vzduchujeme. Druhý způsob je ten, že sazeničky přepícháme do zemitorašelinových balíčků. Mají tu výhodu, že po výsadbě je nemusíme hned zalévat. Před výsadbou zapravíme 500 kg NPK na 1 ha, spon 60×60 cm naznačíme na pozemek znamenákem. Vysázené sazenice, které nejsou balíčkované, musíme ihned zalít. Do podzimu se vytvoří přízemní růžice, které přezimují. Ja jaře, jak to počasí dovolí, vyhrabeme starou nať kozlíku. Kozlík brzy raší, proto musíme tuto práci udělat včas. Porost okopáváme a plečkujeme. Kozlík druhým rokem vytváří semenice, které bleděrůžově-bíle. Semeno se tvoří, když se začne semenice °Chlupatit". Sklízíme, když je asi 70% porostu „rozchlupaceného“, semena jsou žlutavě hndá. Sklízíme tak, že semenice odřízneme srpem (asi 30 cm pod semenicí). Odřezané semenice dáváme do papírových pytlů. Vysypeme je na položené papíry na sýpce. do 30–40 cm načechrané vrstvy. Denně asi 15 dnů semenice obracíme až doschnou. Kozlík se dobře mlátí na podlaze vidlemi. Ve velkém mlátíme na mlátičce nebo na parcelním kombajnu OSEVAN. Když mlátíme na stroji, je lepší, když je slabá rosa a nať je vlhčí. Stroj při mlácení rozbije lodyhy na malé kousky, které se pak pracně čistí. Kozlík se dočisťuje na čisticích strojích a sítech. Z aru sklidíme 1–3 kg osiva. Každý semenný porost se přihlačuje k přehlídce ÚKZÚZ, pěstitel obdrží při přehlídce osvědčení o uznání porostu. Výnosy: Z 1 aru se sklidí 22–25 (20–40) kg suchého kořene.Domácí pěstování: Kozlík je trvalka. Ideální je stanoviště vedle zahradní vodní plochy nebo na jiných vlhkých místech, v polostínu nebo na slunci. Protože se k léčení používají pouze kořeny, musíme kvetoucí výhony pravidelně seřezávat. Doba sběru + sbíraná část: Předmětem sběru jsou podzemní části. Sběr se provádí v srpnu-říjnu, resp. od podzimu do jara, u pěstovaných rostlin druhým rokem. Kořeny musí být dobře vyvinuté (boční silné nejméně 3 mm). Oddenky se sklízejí na podzim v roce výsadby (v říjnu), nejpozději však začátkem jara následujícího roku tak, že se nať poseče a oddenky s kořeny se vykopávají krumpáči nebo rycími vidlemi nebo ve velkém vyorávají. Je možno použít jednoradličný pluh nebo vyorávač na cukrovku. Velmi se osvědčil i vyorávač TEK, který kořeny vyorává a zároveň zbavuje zeminy. Pro sklizeň kořenů se volí doba tak, aby půda nebyla příliš mokrá ani přeschlá. V mokrých půdách není možno použít stroje, v suchých půdách se kořeny lámou. Rozeznává kořen kozlíku z míst suchých, který se nazývá Radix valerianae silvestris, a kořen z vlhkých míst, nazývaný Radix valerianae palustris. Liší se od sebe barvou a povrchem. Kozlík rostoucí na suchých místech má více účinných látek než kozlík z míst vlhkých. výjimečně se sbírá i nať. Zpracování + uchovávání: Nejprve se odříznou zbytky lodyhy a kořenové krčky. Podzemní části se obvykle řezem od kořenového krčku dolů dělí na 2–4 části, aby lépe prosýchaly. Potom se očistí, důkladně a rychle omyjí v tekoucí vodě (nečistit kartáčem, protože silice je těsně po povrchem!, podle jiných údajů se drobné kořínky odstraní česáním) a rozprostřou se na suchém trávníku, aby uschly nebo se nechají dokonale okapat. Dále se opatrně suší na vzdušném místě, izolované od ostatních rostlin, protože nabývají pronikavý pach, jsou silně aromatické. V malém sušíme na lísce, na 1 m2 rozložíme 5 kg kořenů v teplých místnostech (25°C). Ve velkém sušíme v sušárně při umělé teplotě do 50°C. V případě, že veškeré kořeny nestačíme hned uklidit, musíme je rozložit do 20 cm vrstvy do teplejší místnosti a zpracovat – usušit do 4 dnů, jinak mohou plesnivět. Po usušení se droga nechá vychladnout na hromadě, poté se pytluje do papírových pytlů. Oddenky je možno dosoušet zavěšené na drátech nebo umělým teplem do 35°C s ohledem na obsah silice. Poměr seschnutí je asi 4:1. Drogu je třeba skladovat v dobře uzavřených obalech, chráněnou před světlem a vlhkem, odděleně od ostatních. Prvotřídní drogu má tvořit svazčitý kořen s jednotlivými kořínky silnějšími než 3 mm, potom se zařazuje do nejvyšší třídy. Značná příměs vláskovitých kořínků drogu znehodnocuje. Vlastnosti drogy: V čerstvém stavu kořen nezapáchá. Sušený však má výrazný charakteristický zápach (páchne ostře, nepříjemně jako kočičí moč) a hořkou, sladce kořennou chuť.