Anýz vonný plod 50g(20×2,5g) (Český text na obalech) Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích byliny najtete v našem herbáři. VIZ ZDE: https://herbar.milota.com/…-50g-20x2-5g . Složení: Pimpinella anisum fructus plv.Plody obsahují především silici s hlavní složkou anthenolem, dále pak mastný olej, sacharidy, slizy, cholin, pektin, chlorofyl, organické kyseliny atd. Anýz poskytuje drogu, která se velmi ochotně zapojuje do kombinací. Vhodnými partnery jsou zejména fenykl, puškvorec, andělíka, podběl, proskurník, lékořice, jitrocel, šalvěj, petrklíč, rdesno ptačí (truskavec), divizna, dobromysl, tymián a majoránka.Užívání: 1 čajovou lžičku přelít 2 dcl vřelé vody, luhovat 10 min popíjet 3× denně.Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.comZemě původu: Česká republika

Aníz voňavý plod 50g(20×2,5g) (Slovenský text na obalech)  Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch byliny nájdete v našom herbári. Zloženie: Pimpinella anisum fructus plv.Plody obsahujú predovšetkým silicu s hlavnou zložkou anthenolem, ďalej potom mastný olej, sacharidy, slizy, cholín, pektín, chlorofyl, organické kyseliny atď. Aníz poskytuje drogu, ktorá sa veľmi ochotne zapája do kombinácií. Vhodnými partnermi sú najmä fenikel, puškvorec, angeliky, podbeľ, ibiš, sladké drievko, skorocel, šalvia, prvosienka, stavikrv vtáčí (stavikrv), divozel, pamajorán, tymián a majoránka.Užívanie: 1 čajovú lyžičku preliať 2 dcl vriacej vody, lúhovať 10 min popíjať 3× denne. Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:Více informací o léčivých účincích byliny ZDE:  Vnitřní užití:Přednostně připravovanou lékovou formou je nálev. Na přípravu záparu se používá průměrná jednotlivá dávka 1–2 g (ČsL 4 uvádí jako jednotlivou perorální dávku na zápar 1,5 g.), nebo v praxi častěji 1/2 kávové lžičky drogy na šálek vroucí vody. Pije se 2–3× denně. Dle některých pramenů se užívá 1–5 g pro dosi a 3–10 g pro die, při čemž horní hranice je třeba pokládat za maximální terapeutické dávky.Nebo:Nálev: užívají se 4 čajové lžičky rozmačkaných plodů na 1 šálek vroucí vody obden.Jiný předpis má Infusum Fructus anisi (1–2 g drogy na 100 ml vody), který se užívá 3× denně po 1/3–1/2 sklenice: u dětí se zápar dávkuje podle věku – 1 kávová lžička, případně 1 lžíce několikrát denně.Oleum anisi se perorálně podává (v mléce, ovocné šťávě apod.) nejčastěji v jednotlivých dávkách 0,02–0,03 g (3–5 kapek) a v denních dávkách 0,06–0,12 g (3–5 kapek 3–4× denně). Nesmí se překročit maximální denní dávka 0,15 g. Může se užívat i nakapaná na cukr. Má podobné účinky jako plody. Vzhledem k účinnosti silice je třeba dávky velmi pečlivě vážit.Lze použít také samotný prášek ze sušené rostlinné drogy, v dávce 3× denně 1 až 2 g na jednu dávku, maximálně 8 g denně, rovnoměrně rozdělených. Prášek rychle ztrácí obsah silice a musí se tedy zpracovávat a spotřebovat velmi rychle. Je nutné jej připravovat v co nejmenším množství a pečlivě sklaedovat ve vzduchotěsných nádobách.Lze použít i tinkturu (10 g drogy zalijte 250 ml čisté vodky, nechte 10 dnů vyluhovat, potom sceďte přes čisté plátno) v dávce 3–4×20 kapek denně, mezi jídly. Chemické složení: Z obsahových látek je podstatná silice (průměrně 2–3%, ale až do 6%), ve které hlavní složkou a nositelem vůně je anetol (anýzový kafr – 80–90%). Anetol je na světle nestálý a mění se na ne zcela neškodné kondenzované zplodiny (dianetol a dianizoin). Dianetol se nověji popírá. Dále obsahuje metylchavikol a anýzový aldehyd (anisaldehyd). Plody mimo to obsahují průměrně 12–13% vody, olej (8–23%), bílkoviny (18%), 24% extraktivních bezdusíkatých látek, sacharidy (3–5%), pentosany (5–7%), furfurol (3%), kyseliny (kávovou, chlorogenovou, anýzovou), sliz, cholin aj. Lze nahradit: Velká spotřeba anýzové silice vedla k tomu, že mnohé lékopisy připouštějí pod stejným označením i silici z plodů zvaných hvězdicovitý anýz (Illicium verum Hooker fil., Illiaceae), která má podobné složení. Lze zaměnit s: Záměna mezi miříkovitými rostlinami je běžná, protože všechny se sobě velmi podobají (hlavně plody – dvojnažky). Nebezpečná je záměna s plody bolehlavu skvrnitého (Conium maculatum L.), které jsou menší, lysé, s křídlatými vyčnívajícími žebry. Plody jedovaté miříkovité rostliny – tetuchy kozího pysku (Aethusa cynapium L.) jsou též lysé, mají hnědozelené ostré brázdy a světlá silná žebra. Rostlina se listy podobá petrželi (Apium glaveolens L.). Popis: Jednoletá bylina s vřetenovitým kořenem vysoká 30–50 cm. Dolní listy ledvinovité, hluboce pilovité, střední péřovitě složené, horní trojnásobně peřovitě střihané, všechny s pochvami. Drobné bílé květy v okolících 7 až 15 okolíků, obal chybí, nahrazuje jej obalíček z nitkovitých listenů. Kvete v červenci až srpnu. Plody jsou visící pětižebrové šedě pápěřité dvojnažky. Pěstování:Obecně: Je to rostlina, jejíž vegetační doba v našich středně teplých oblastech dosahuje až 130 dnů (20–25 týdnů). V době zrání vytváří rostlina plody o velikosti 4 mm délky a 3 mm šířky. Pěstuje se hlavně v teplých oblastech jižní Moravy a Slovenska. Poloha, podnebí, půda: K pěstování anýzu jsou vhodné lehké humózní výhřevné půdy, písčitohlinité, dostatečně zásobené vápnem, výslunné a chráněné polohy (vlhko a zima mu nesvědčí, škodí mu také stinná místa a místa otevřená severním a severovýchodním větrům). Zvláště v druhé polovině vegetačního období, kdy dozrávají semena, je anýz náročný na sucho a teplo, jinak ale potřebuje dostatek vody, hlavně v počátečním období růstu. Nevyžaduje čerstvě pohnojenou půdu, nedoporučuje se hnojení maštelním hnojem. Jako předplodinu volíme hnojené okopaninu a luskoviny, jež byly dobře prohnojené a zanechávají pozemky čisté od plevelů. V Bulharsku se často seje po pšenici. Na stejný pozemek můžeme anýz opět zařadit až po třech letech. Vhodné vybrané pole se na podzim hluboko zorá, přihnojí superfosfátem, síranem amonným a draselnou solí a přes zimu nechá ležet. Časně z jara se povrch zvláčí usmykuje, zpracuje bránami a urovná válcem. Výsev semen: K setí bereme jen semena dobře vyzrálá, zdravá, temně zbarvená. Nemusí být čerstvá, dvouletá i tříletá semena mají nezmenšenou klíčivost. Klíčí ve tmě. Setí se musí provádět brzy na jaře, hned jakmile půda roztaje, tedy koncem března až v druhé polovině dubna, kdy teplota vzduchu dosahuje 7–8°C a půda je dostatečně vlhká, protože anýz má dlouhou dobu vývoje a sklizeň by byla opožděná. Pozdější setí může také zapříčinit nižší úrodu. Při pěstování anýzu na menších lochách sejeme semeno jednořádkovým secím strojkem do šířky řádků 25–35 cm v množství 110–180 g na 1 ar (pramen 12. uvádí 200–250 g na 1 ar, 1 g = 300–670 nažek). Semeno klíčí jen asi ze 70% a klíčivost si uchovává 2–3 roky. Sejeme do hloubky 1–2 cm, v sušší půdě hlouběji (do 3 cm). Semeno klíčí pozvolna od 16 do 20 dnů (pramen 25. uvádí 4–6 týdnů) a začíná klíčit teprve při teplotě 4–5 stupňů (neškodí mu ani menší jarní mrazíky, podle pramenu 12. jsou rostliny na tyto mrazíky velmi citlivé), a proto napomáháme rychlejšímu vyklíčení použitím fermentovaného semene. Semena připravíme tak, že nejdříve po 2 hodiny namáčíme semena ve vodě a pak je ponecháme 1,5 dne na hromádce při teplotě 18–20°C. Před výsevem vlhká semena rozložíme na papír, aby uschla do sypkého stavu a pak je co nejdříve vyséváme. Klíčení takto urychlíme o jeden týden (rostlinky vzcházejí asi po 3 týdnech). Je nutné, abychom k setí využili dostatečné půdní vlhkosti, a proto sejeme již od konce března do poloviny dubna. Před houbovými chorobami ochráníme anýz mořením semene v 0,2% roztoku formalínu po čtyři hodiny. Jiný uváděný způsob fermentace je máčení semene 10 hodin ve vodě a potom výsev ve směsi s pískem. Pěstování: Anýz je rostlina s pomalým počátečním růstem a proto je důležité odstraňování plevelů mezi řádky (nebezpečná je hlavně záměna s jedovatým bolehlavem plamatým). Hned, jakmile se objeví plevel, je třeba pole okopávat. Je přitom třeba značná opatrnost, protože útlé rostlinky jsou velmi citlivé na každé poškození. Příliš husté rostliny je třeba jednotit, jakmile dosáhnou výšku 10 cm. Protrhávání se nesmí dít najednou, ale postupně, přičemž se odstraní vždy jen nejslabší rostlinky, takže nakonec v řádcích zůstanou jen nejsilnější exempláře, vzdálené od sebe asi 15–20 cm. Vzniknou-li mezery, lze je vyplnit vytaženými rostlinami. Rostlinky po vzejití ošetřujeme, případně jednotíme a protrhané rostlinky vysadíme do vzniklých mezer. Malé plochy ošetřujeme okopáváním a ručními plečkami. Za dva měsíce po vzejití začíná anýz kvést. Doba květu trvá 2–3 týdny. Střední okolíky se rozvíjejí poněkud dříve než postranní. V době květu musí být teplé a suché počasí. Prší-li střídavě s vedrem, okolíky mohou zčernat a zplesnivět. Asi 4 týdny po odkvětu dozrávají plody. Nejdříve dozrají plody na středních okolících, které nejdříve rozkvetly. Proto je nutno tyto střední okolíky uřezat před hlavní sklizní. Když stonky zežloutnou a plody dostanou šedozelenou barvu, začne hlavní sklizeň. Konečná sklizeň plodů je z velké části závislá na nástupu slunného počasí v době kvetení. Jestliže v tomto období silně prší, nenastane dostatečné opylení květů a výnos se silně sníží. V blízkosti anýzu se nedoporučuje pěstovat jiné druhy vysocerostoucích okoličnatých rostlin (kmín), kvůli zastínění a přimísení. Hnojení: Z umělých hnojiv je nejvhodnější superfosfát, který zapravujeme do půdy před setím v množství 2–2,5 q/ha (1–3 kg na 1 ar). Současně rozhazujeme síran amonný 1,5 q/ha (1–2 kg na 1 ar) a draselnou sůl v množství 1,5 q/ha (1–1,5 kg na 1 ar). Hnojení chlévskou mrvou přímo k anýzu se nedoporučuje, protože nadbytečné množství organického hnojiva velmi prodlužuje vegetační dobu. Přitom také rostliny mohutně větví a nasazují málo plodů. Jako výhodné se doporučuje hnojení na podzim před jarním výsevem na ar 4,5 q kompostu, 1 kg amonné soli a po 2 kg superfosfátu a 40% draselné soli. Hnojení zvyšuje výnos silice. Ten, kdo chce pěstovat anýz jako změdělskou plodinu na prodej, hnojí buď dobře uleželým kravským hnojem nebo umělými hnojivy tohoto složení: 500 kg superfosfátu, 400 kg sádry, 200 kg dusičnanu a 100 kg síranu draselného na 1 ha. Ochrana rostlin: Ze škůdců se našly na listech housenky různých motýlů a housenky Depressaria depresella Hb. Požírají v červenci a v srpnu okolíky. Dále je to Plasmopara nivea Schroeter, vyvolávající moučnatě vyhlížející skvrny, rez Puccinia pimpinella Mart., vyskytující se na listech a vyvolávající nahnědlé až načernalé skvrny, konečně Cercospora Malkoffii Bub. a jiní škůdci, běžní u rostlin čeledi okoličnatých. Jakostní norma drogy: ON 86 6620 Výnosy: Výnos z hektaru se pohybuje kolem 7 q sušené drogy (5–10 kg z 1 aru). Domácí pěstování: Jednoletá rostlina, která miluje teplé a slunné stanoviště. Vápenaté půdy, hnojit jen málo. Doba sběru + sbíraná část: Plody sbíráme postupně, když dostávají šedozelenou barvu (srpen-září), tedy před dozráním, protože snadno opadávají. Plody anýzu nedozrávají na všech okolících stejnoměrně, a proto ke sklizni přistupujeme tehdy, když středové, hlavní okolíky jsou zcela vyzrálé a další okolíky I. řádu jsou v mléčné zralosti (porost má žlutohnědou barvu). Podle vnějšího zbarvení je asi 2/3 plodů zbarveno šedozeleně a v této etapě obsahují nejvíc silice. Sběr se provádí vždy v poledních hodinách při jednofázovém sběru seřezáváním zralých okolíků, nevyhneme se však částečné ztrátě vypadáváním semena (podle pramenu 97. brzy ráno nebo za mlhavého počasí, čímž se předejde vypadávání přezrálých semen). Při dvoufázovém sběru porost na menších plochách sklízíme sežnutím srpy v době poloviční zralosti na 30–40 cm výšku strniště a svázání do malých otýpek. Nechají se stát na poli 2–3 dny, nebo se pro zachování barvy pokud možno brzy odvezou do prostorů chráněných proti dešti (rozestavují se na vzdušné půdě nebo na patrech, kde dosýchají). Dozrálá semena snadno vypadávají. Sklízet je nutno za suchého počasí v poledních hodinách. Rostliny se mohou vytrhat také celé i s kořeny, sváží do malých svazečků a týž den se rozestaví ve vzdušné kůlně nebo na půdě, aby se dosušily a dozrály. Suší-li se rozprostřeny, je třeba obracet a chránit před vlhkem. Zpracování + uchovávání: Okolíky (nebo snopky svázaných stonků) necháme 4–5 dní (pramen 25. uvádí 14 dní). Potom se snopky rozvážou a rostliny se rozprostřou do tenkých vrstev, kde se nechazí zrát a pozorně se suší ve stínu (umělým teplem do 35–40°C). Všechny práce je nutno provádět na plachtách, nebo na čistých, zametených betonových nebo prkených podlahách beze škvír, aby nedošlo ke ztrátě přezrálých plodů. Poměr seschnutí plodů je asi 2:1. Po usušení se okolíky vymlátí, plody se prosejí a nasypou na hromady. Semeno se dosouší na podlaze v tenkých vrstvách, aby se nezapařilo (občas vrstvu lopatami přehazujeme). Drogu skladujeme v dobře uzavřených tmavých nádobách, chráněnou před škůdci (anýz rády napadají hlavně myši). Ve větších množstvích se anýz uskladňuje v pytlích na suchém místě a co nejdříve se prodává, protože skladováním ztrácí rychle na váze (asi 2,5% ročně) a zmenšuje se obsah silice (až o 0,3%). Ztrácí také požadovanou barvu a hnědne. Anýz nesmí obsahovat více jak 3% cizích příměsí (písek, jiná semena apod.). Semena musí být plně zralá, zelenošedé barvy, s typickou anýzovou vůní. Poznámky: Z nažek anýzu se získává éterický olej. Ze 100 kg semen lze získat 1,5–3,5 kg tohoto oleje. Zbytky po destilaci éterického oleje se používají jako cenné krmivo. V průmyslu se užívá ve voňavkářství, k výrobě likérů – hlavně anýzovky. V domácnosti slouží jako kuchyňské koření, cukrářská přísada a přísada při nakládání okurek a červené řepy. V zemědělství se anýzovým olejem, přiměřeně zředěným, natírají větve nebo tyčky vinných keřů a ovocných stromů. Jeho zápach zahání vrabce, špačky a jiné ptactvo. Tento prostředek se osvědčuje, chceme-li drůbež zbavit čmelíků. Několik kapek anýzové silice na kartáči jímž se kartáčují vlasy zahání vši. Vůně anýzu je velmi příjemná holubům, které lze tímto způsobem přilákat nebo je připoutat k jednomu místu. Bohatě kvetoucí okolíky slouží jako výborná pastva pro včely. Okolíky vydatně medují, pěkně voní a jejich vůně přechází i do medu. V 16. století objevili Evropané, že anýz je neodolatelnou pochoutkou pro myši, a tak začali olej ze semen anýzu používat pro trávení myší, později i pro trávení holubů. Jako koření se anýz může použít ve sladkých a pikantních pokrmech. Lidové : bederník anižový, anisSlovensky : bedrovník aníz, bedrovník anízovýNěmecky : r AnisRusky : bedrenec-anisAnglicky : AnisPolsky : anyžek