Knihy Daniela

Monografie Pohyb řeči a místa nespojitosti: Postanalytické a neopragmatické iniciace v literární vědě se obrací k postanalytické a neopragmatické filosofii. Ty patří ke klíčovým proudům filosofického uvažování 20.

Cílem kolektivní monografie Pokušení neviditelného: Myšlení moderny není podat komplexní zprávu o veškerých hnutích mysli mezi modernisty, ale ukázat na vybraných prípadech promeny tohoto myšlení, jeho transformace ci prípadný kolaps.

V sérii studií o románovém stylu si autor klade několik základních otázek: Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díla na jeho uznání a dlouhodobém setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby?

V tomto svazku je na materiálu velkých korpusů řady SYN (SYN2010, SYN-2013PUB, SYN2015 a SYN) podrobně popsána morfologická homonymie v češtině, tj. homonymie slovních tvarů a jejich typů. Popis se zaměřuje jednak na morfologii vlastní, tj.

Dost možná stojíme na prahu nové éry. Vyspělý svět se dal na cestu multikulturalismu, genderové korektnosti, rozpadu tradičních rodin a hodnot. Přestože procházíme obdobím historicky největšího blahobytu, neužíváme si to, naopak.

Hudebně-literární slovník doplňuje českou lexikografickou literaturu o nový pohled na hudební tvorbu v celosvětovém kontextu.

Vladimír Svatoň ve své knize uvažuje o komparatistice jako o myšlení, které chce zachytit kontury širších kontextů, než jaké nabízí literatura jednotlivých národů. Důležitý je pro něho pojem „předpokladové půdy“ jako principu, kterým je kontext scelen.

Autor, literární historik, rusista a komparatista, uvažuje o situaci srovnávacího studia literatury v době, kdy byly zpochybněny mnohé vžité představy, např. možnost zkoumání izolované národní literatury nebo lineárně probíhajícího uměleckého vývoje.

Obsáhlý svazek studií a esejů významného českého literárního vědce, rusisty Vladimíra Svatoně, je mimořádnou knihou současného českého myšlení o literatuře.

Jádrem knihy Vladimíra Syrovátky jsou dopisy, které adresoval významným úřadům a institucím (patří mezi ně Kancelář prezidenta republiky, Magistrát hlavního města Prahy či Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Divadla Spejbla a Hurvínka.

Monografie se pokouší charakterizovat psychologický román jako žánr v jeho vývojových proměnách.

„Jungova myšlenka individuace jako procesu morální evoluce je myšlenkou navýsost duchovní.

Kniha Ars vivendi sa zaoberá vybranými postavami antického, renesančného a moderného myslenia, ktoré spájajú filozofiu s umením (lat. ars) a životom (lat. vita) či žitím (lat. vivo). Výsledné spojenie „umenie žiť“ (lat. ars vivendi) alebo umenie života (gr.

Autor knihy se věnuje poblematice ohrožení zdraví. Nezabýva se však výlučne problémy, na něž se soustředuje současná oficiální medicína, ale také alternatívními pohledy na lidské zdraví a tedy i netradičními způsoby léčby.

Maďarská filosofka Ágnes Hellerová (nar. 1929) patří ke světově uznávaným představitelům tzv. Budapešťské školy, kterou založil její učitel György Lukács. Pod jeho vlivem se profilovala marxisticky, od 50. let 20.

Otázka, zda je důležitější jednotlivec nebo společnost, vede autora k názoru, že nejdůležitější je lidský rod a jeho fyzické i kulturní zachování. Trvalý lidský rod vyžaduje domov – prostředí k dobrému životu, kolektiv ke spolupráci, štěstí a reprodukci.

Publikace si klade za cíl mapovat, analyzovat a popsat dosud známé procesy provázanosti mediální komunikace s veřejnou politikou. Měla by být souhrnem toho, co v současné době sociální vědy řeší a jaké konceptuální rámce k tomu uplatňují.

Vážený čtenáři, představujeme druhou knihu bývalého námořníka Vlastislava Ringla. Na jejích stránkách se snažil zachytit „vůně a krásy okamžiků“ prožitých na mořích a oceánech.

Studium dochovaných rukopisů je klíčovým prostředkem k zodpovězení otázek spojených se středověkou písemnou kulturou a vzdělaností.

Pierre Hadot (1922–2010), Michel Foucault (1926–1984) a Jan Patočka (1907–1977) jsou tři bezesporu velmi rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu překvapení setkaly.

Knižní studie se zaměřuje na vztah myšlení Friedricha Nietzscheho a Ladislava Klímy.

Dialektika, počínaje Zénónem – přes Marxe a Hegela – a Slavojem Žižekem konče, má za rámcový cíl uchopit myšlení v jeho utváření a zrodu. Jejími typickými tématy jsou tudíž pohyb a spor.

Co má společného filosofie a jazykový vtip? A co G. W. F Hegel a Felix Holzmann? Na tyto otázky stručně, leč se vší akribií odpovídá tato kniha.

V diskusi, která se nad pojmem nekonečna vede od pradávna mezi filosofií, matematikou a náboženstvím, zaujímá speciální roli Hegelův pojem nekonečna „špatného“.