Knihy Daniela

Roman Telerovský ve sbírce Šupinami a umělým chrupem, v níž shrnuje básnické texty z let 2014–2021, opět rozvíjí svůj nezaměnitelný a osobitý pohled nejen na okolní svět, jeho vnímání, ale především nechává v různých polohách rozeznívat vlastní subjektivitu.

Poema významného básníka, esejisty a překladatele Vladimíra Janovice.
Pavel Hoza v doslovu knihy píše: Jsme na konci parku, a znovu slyšíme ozvěnu otázky „proč“, proč básníkův hlas zněl a zní tak silně a naléhavě.

Simona Racková v nové knize ustálila svůj svébytný osobní styl a způsob vyjádření, rozvinula své básnické uchopování toho, co vnímá, cítí i žije.

Eintopf aneb Všechny básně v jednom hrnci

Sbírka básní. Představa, že jsme dorostli do produktivního věku, že se těšíme svobodě a blahobytu, automaticky neznamená, že naše dospělost nemůže stát za hovno. Že se není čeho bát, když můžeme studovat, cestovat a podnikat. Ano, je to rouhání.

Autorčin básnický debut otevírá dveře do duchovních světů, které nejsou pouze daleko, někde v nedohlednu, ale jejich odlesk zároveň zasahuje do každodenního života – do běžných radostí, lidské bolesti a do setkání s přítomností druhého, v jehož tváři se zrcadlí to.

Kniha Obyčejné verše přibližuje čtenáři poezii všedního dne. Každý milovník básní si zde najde „tu svou“.

Martin Kinc, známý svým čtenářům a fanouškům na Twitteru také jako „trapnobásník z Vysočiny“, se svou poezií do čítanek nejspíš nikdy nevstoupí. Na to jsou jeho básničky příliš drzé, příliš provokativní, občas příliš mládeži nepřístupné.

Jak už podtitul Shrnutí napovídá, autor, Ivan Binar (1942), bilancuje své působení v literární oblasti a nabízí čtenáři průřez tvorbou kratších próz propojených poezií od sedmdesátých let až po rok 2019.

Obrazy ve verších, poezie v obrazech. Verše o umění, poeticky o neumění. Snahy a pokusy o prolnutí poezie s výtvarným uměním – tedy básňobrazy. To vše je obsahem této nevelké sbírčičky, již páté, kterou má na svědomí autor M. A. Rek.

Výbor z básnické tvorby Maxe Broda (1884–1968) vzdává hold umělci, jehož lyrika, čítající na pět set básní, je v Čechách téměř neznámá.

Nejvýznamnější finský modernista nenapovídá, nenaznačuje, ale bez servítek předkládá čtenářům na stříbrném podnose shluky hlásek, myšlenek a obrazů. Jeho významnost se nezužuje pouze na formální modernizaci stylu a rozšiřování možností jazykového vyjádření.

Borzičova sedmá básnická kniha Legendy navazuje ve zkoumání mytického podloží všednosti na jeho sbírku Orfické linie (Malvern, 2015).

Limitované vydání sebraných textů Jana. Jana Nováka sdružených ve třech knihách s názvem Labutí sádlo představuje ojedinělý a osobitý básnický úkaz, který se vzpírá jakékoli kategorizaci, přičemž na čtenářskou percepci klade nesmírné nároky.

Autoportréty – druhá básnická sbírka autorky – jsou kompaktním dílem. Autoři „klasicistní“ naturel, její přesné pozorovatelské umění a úcta k tradici obrazu, slova i hudby, ale především její schopnost přesahu, umožňují duchovní jednotu sbírky.

Autorka pokračuje v úspěšné sérii poezie moderní ženy, plné pochyb, naděje i vyrovnání s realitou. Poezie již dříve kritikou i čtenáři povšimnuta a nominována na řadu ocenění se dále rozvíjí.

Záměrem práce je poukázat na umělecky příznakové užití hláskové instrumentace v poezii Vladimíra Holana v období vymezeném juvenilními básněmi sbírky Blouznivý vějíř (1926) a sbírkou Na postupu (1943–48), kde autor opouští vázaný verš.

Filo Pendere znamená viset na vlásku. Jedná se o dynamické texty k osvobození od vlastních, z hloubi vyvěrajících, strachů. Osvobození od všech slovních masek, kterými se denně zaklínáme, aniž bychom se zamysleli nad jejich možnými krutými důsledky.

Holan v Prvním testamentu vypráví osobní příběh cesty k pramenům životní zkušenosti a ke zdrojům svého básnictví, potom co mu přítelkyně z dětství připomněla jeho báseň Sen.

Básnická sbírka Jepičí krásky je pohledem autora na svůj život prošpikovaný druhými životy, v nichž vidí onu poezii, která je všude kolem nás, avšak je často nevnímána. Je i v těch „hovnech namazanejch na chleba, protože on jim to nesežral…“(Marián).

Je málo známou skutečností, že výtvarník Hans (Jean) Arp (1886–1966) byl rovněž činný na poli básnickém, jeho básnické dílo zabírá úctyhodné tři svazky.

Zbigniew Herbert (1924–1998) patří mezi nejvýraznější osobnosti polské a světové poezie 20. století.

Puršlova kniha je sbírkou zenově všedních záznamů básníkovy sebeironicky důvtipné účasti na nenadálých setkáních s tématy radosti, bolesti a touhy.

Ladislav Puršl (nar. 1976 v Roudnici nad Labem) absolvoval obor Sociální a pastorační práce na ETF UK.

Kolekce básní zahrnuje témata všedního dne: střety při názorových odlišnostech a hledání společných množin; odhalení životního středu při setkávání se s mimikou a funkčními alibi mocných. Navazuje na předchozí sbírku Vítězný domov.