Knihy Daniela

Tato nová sbírka Lakovat choroše je probírkou novými i staršími texty, syntézou autorského snažení slovem i obrazem v posledních čtyřech dekádách – titulem, který bere hlavní živiny z hry, dobrodružství, nečekaných úhlů pohledu i obratů, z radostí i strastí.

Jedná se o sbírku krátkých básní psaných volným veršem, jejímž hlavním tématem je život sám. Už název sbírky poukazuje, navzdory zažitým rodinným a kulturním vzorcům, na mnohdy absurdně se vyvíjející cestu životem.

Sbírka Jiřího Červenky (1943–2021) je završením jeho básnické tvorby. Jiří Červenka básně, ještě před svou smrtí, sám vybral a uspořádal.

Ačkoliv bývá Christine Lavantová (1915–1973) řazena do magického čtyřlístku velkých rakouských básnířek vedle Ilse Aichingerové, Ingeborg Bachmannové a Friederike Mayröckerové, není u nás nikterak známá, nic z její tvorby zatím v češtině knižně nevyšlo.

Hrotsvita z Gandersheimu (přibližně 935–975) je jednou z prvních literárně činných žen latinského středověku. Proslulost si získala především šesti duchovními dramatickými skladbami, jež vyšly i v českých překladech.

Básně portugalského básníka Joaa Luíse Barreta Guimaraese jsou, jak sám říká, otázky, které pokládá čtenářům. Při čtení jeho poezie skutečně máme pocit, jako bychom si s autorem jen tak povídali.

Třicet tři básní knižního debutu Rostislava Šímy (nar. 1992) vydaného v návaznosti na udělení Zvláštní ceny Klementa Bochořáka ve 49. ročníku Literární soutěže Františka Halase, lze číst v jistém slova smyslu jako biografii.

Pátá kniha básníka jihočeského básníka Jaroslava Švadleny. Přesně volená slova a verše, které nás zavádějí na místa, kde se čas zastavil, a jako správně nalíčené fotopasti zachycují i to, co je za běžných okolností skryto.

Sbírka Jiné způsoby dýchání básnířky Anny Kaczmarské přináší křehké verše se silným sociálním akcentem v pro autorku charakteristické poloze městské poetiky.

Autorka je především výtvarnice. Vystudovala textilní tvorbu a scenografii, má za sebou výstavy v New Yorku a Londýně, na Slovensku, v Polsku i u nás. Do poezie se pustila před sedmi lety a dnes ji prý psát básně baví podobně jako výtvarná tvorba.

Vojtěch Rikan (* 2001), absolvent gastronomické školy, ze které se dostal na půdu JAMU v oboru televizní scenáristiky, milovník hudby, textových RPG a brněnských kaváren. Od svých čtrnácti let se věnuje psaní poezie.

Básnířka užívající pseudonym Jane Naihai o sobě v medailonku na závěr knihy Když je v noci zima píše, že je obyčejná žena a nadšená čtenářka všech literárních žánrů.

Přemalovat pot je básnickým ekvivalentem Hazkarat nešamot, je překotným lavinovitým Jizkorem, úsilím o vyrovnání se s prostou pravdou, že již nelze nic ve vzájemném vztahu se zemřelým otcem ovlivnit, že lze změnit jen sebe sama.

V pořadí šestá kniha básníka a prozaika Jiřího Daníčka (*1948) zahrnuje v sedmi oddílech 94 textů napsaných v letech 2019–2022.

Krásné texty s unikátní poetikou a hlubokým přesahem. To jsou básně – příběhy, básně – obrazy, básně – schody lidského života v zatím jediné básnické sbírce Dalibora Michka, kde každá báseň má své přesné místo.

Jiří Tuček, básník, prozaik a pedagog, přichází s další sbírkou originálních básní, jimiž se jako Ariadnina nit line víra, filozofie, něha i humor.

Nejnovější autorčina sbírka přináší, jak jsme u ní zvyklí, křehce působící poezii, jejíž výrazová úspornost připomíná miniatury ne nepodobné japonským haiku.

Tvořil jsem vzduch coby chlapec pro žár píše v jedné básni debutant Jan Valík, jenž je také hudebník, vystupující pod pseudonymem Sklad by Walda. Jeho slovesná tvorba je reflexivní, hříčkovitá, tezovitá, smyslově vrtošivá.

Rudolf Jurolek patří mezi nejzásadnější a nejzajímavější současné slovenské básníky. Krátké glosy, pozorování světa, s přijetím údělu žít a být v souladu s tím vším, co je kolem.

Vladimír Vokolek je autorem hluboké existenciální osamělosti, zprostředkovávající lidského měřítka zbavený, ve svém úhrnu nepostižitelný poválečný civilizační vývoj. Člověk rozkročený mezi svou přirozeností a civilizačními nároky se bez ustání sleduje, plánuje.

Musí velký básník prožít velké trauma, aby se rozepsal? V případě Franze Wurma tomu tak bylo. Jako dítě za války doslova ztratil svou rodnou řeč.

Zde soustředěné verše autorů z volného sdružení Sursum zachycují i proměny, přibližování se a vzdalování poetice druhé vlny českého symbolismu. Do tvorby vstupuje stále razantněji snovost, ne ještě s podvědomím, ale už s čímsi jako nad-vědomím.

Básnická skladba Josefa Škvoreckého Nezoufejte! vznikla v roce 1946, ve své době však nebyla publikována. Jde v pravém slova smyslu o generační výpověď celé jedné generace.

Básnickou tvorbu Soni Kociánové lze charakterizovat především jako osobité hledání možností vyjádření a záchytných bodů uprostřed života a světa.