Anderle Jiří: Zázraky na Hradčanech
Anderle Jiří: Zázraky na Hradčanech
Popis
Žánr: mluvené slovo
Nosič: CD
Interpret: Anderle Jiří
Autor: Anderle Jiří
Hradčany a Nový Svět – místa spjatá s českou historií. Ale ve vzpomínkách malíře Jiřího Anderleho se před čtenářem objevují v docela jiné podobě, než jak ji vnímají davy turistů. Prožil zde pětadvacet let života od roku 1966 do roku 1990 a jeho vyprávění objevuje magickou krásu tohoto zvláštního místa ve stínu Pražského Hradu.
… stále tu vidím dobrácké manžele Chabusovy, hluchého lampáře se psem Karlem, kopáče Foubíka pořád si brblajícího Ani mráčku na obláčku, staromódní manžele Engelmüllerovy, Bohumil Hrabal na to všechno říká, že má v hlavě jako po náletu, kterej nebyl… Zvedám hlavu k blankytu odkud zní – Pojďte k nám, tady je krásně!
Jiří Anderle, podzim 2019
Natočeno 28. září 2019
Skladby
1. | Úvod, cesta z Pohořelce na místo vzpomínaní u Matyášovy brány |
2. | Budoucí malíř poprvé na Pražském hradě v roce 1951 |
3. | Vyprávění o starém lampáři a jeho kamarádů strážníkovi |
4. | Vzpomínka na poštmistra, který směl jet do Austrálie |
5. | Vylomeniny hradčanských rošťáků viděné z okna bytu Pavla Kohouta |
6. | Vzpomínka na koně z Pavlíkova, kterého Jirkovi připomněl pošťácký kůň |
7. | Zastaveni v parku u Hrzánského paláce, vzpomínka na Jiřího Muchu |
8. | Jak si kopač Fanda Foubík povídal se svou opileckou opici |
9. | Vzpomínka na srpen 1968 s tanky na Hradčanském náměstí |
10. | Silvestry na Hradčanech, malíř neprávem podezřelý a fištrón Václava Havla |
11. | Jak se tu malíř potkával s Janem Švankmajerem po relacích Hlasu Ameriky |
12. | Vyprávění o lampáři, který zachránil mladou maminku a stal se kmotrem |
13. | Vzpomínka na manžele Engelmüllerovy, kteří byli jako z jine doby |
14. | Hradčany jako kulisy pro film a vzpomínka na natáčeni Amadea |
15. | O Pražském Jezulátku na kapotě velvyslancova luxusního auta |
16. | Cesta zpátky směrem k Pohořelci, zastávka před kovárnou |
17. | Po desítkách let znovu v bývalé kovárně, kde malíř míval ateliér |
18. | Na malíře jdou mrákoty ze vzpomínek, závěr |