Žánr: česká tvorba, slovenská tvorba, lidová, dechová

Nosič: CD

Interpret: Šlapeto

Bylo nebylo. Někdy v polovině sedmdesátých let devatenáctého století hrávali čeští muzikanti po pražských pivovarských restauracích, obyčejně každý den jinde, a aby si vydělali nějaký ten krejcar, zpívali oblíbené odrhovačky typu: „Ó du líbr Augustin”. Ale pomalu si začali stavět různá prkna a prkénka, na nichž mohli přednášet kuplety z veselých událostí pražských. Vznikaly tak první prosté šantány, po vídeňsku tingl-tangly, ještě ne stálé, ale zatím putovní čili ambulantní. Každé ráno, po noční produkci, přijel šantánový sluha s károu, na kterou naložil potřebné rekvizity, aby je převezl na další štaci. To vše se vždy dělo za asistence četných zvědavců, dospělých i dětí.
Zpěváci dostávali od hostinského na přilepšenou tzv. „pasírunk”, ale jenom v pivě. Každý z nich dostal dva nebo tři džbánky obyčejného piva, nebo místo dvou džbánků obyčejného jeden džbánek ležáku. Vstupné si zpěváci vybírali sami. Většinou nejhezčí zpěvačka souboru vzala talíř a obcházela návštěvníky. Někdo nedal nic, někdo taky jen dva krejcary. Kdo nechtěl být rušen, koupil si vstupenku za 20 krejcarů, opřel ji o sklenici či láhev a měl pokoj na celý večer. Co se vybralo, o to se zpěváci a zpěvačky dělili. Tento peněžní příděl jmenoval se „part”. Někdy obnášel jen pár krejcarů, nebyla-li návštěva, což se zhusta stávalo ke konci každého měsíce. Ale slušná večeře se tenkrát dala pořídit za dvanáct krejcarů. Dva výtečné vuřty za deset a kus dobrého chleba za dva krejcary, a večeře byla hotova. Zapila se vodou ze studně a šlo se spát. A když nebylo na vuřty, stačil kus chleba, voda a šlo se spát s vidinou, že zítra bude líp.

Skladby