Někdy musím lidi obdivovat. Před pár lety v zimě jsem měla žákyni se psem, kteří ke mně přišli dost neobvyklým způsobem. Plnou rychlostí se z kopce řítila majitelka, seděla při tom na zemi s nohama nataženýma před sebe a držela v ruce vodítko velmi šťastného bernského salašnického psa. S úsměvem od ucha k uchu, s plácáním uší a sršící chutí do života cválal velmi rychle ke mně. Majitelka nebyla tak nadšená a velmi se jí ulevilo, když pes zastavil. Absolutně neměla šanci zůstat stát na nohách na zamrzlé cestě a proto dorazila tímto velkolepým způsobem. Ráda pomáhám takovýmto skvělým lidem a jejich psům, aby dokázali zvládnout jakoukoliv situaci, se kterou se setkají. To je důvod proč miluji tuto metodu, kterou jsem se rozhodla využívat při venčení psů na volném vodítku. Jeto výborný způsob jak pomoci lidem v klidu zvládnout situaci.