Kniha zpracovává z grafologického hlediska desítky skutečně spáchaných zločinů, které se v letech 1918–1938 dostaly před Krajský soud v Olomouci. Z originálních archivních podkladů, především rukopisů zločinců, získala zkušená grafoložka zajímavé poznatky o psychologii vrahů, násilníků, lupičů, deviantů a podvodníků, ale i soudních úředníků, vězeňských dozorců a lékařů za 1. republiky. Autorka vybírala ze stovek soudních spisů a prošla obrovské množství psaného materiálu. Psací stroje v první republice nepatřily k běžné výbavě institucí, natož obyčejných lidí, téměř vše se psalo ručně. Grafologické analýzy odhalují nejskrytější detaily duševních pohnutek, které vedly ke spáchání trestných činů. Rozbor písma potvrzuje, upřesňuje a doplňuje či pozměňuje závěry, k nimž dospěli soudní vyšetřovatelé. Kniha je v české grafologické literatuře ojedinělým průnikem do hloubek lidské povahy. Potvrzuje, že člověk je tvor složitý, mnohdy nevypočitatelný a iracionální. Obor psychologie má stále co objevovat a psychologie písma je dnes patrně nejefektivnější způsob, jak proniknout do hlubin duše. Grafologie neboli psychologie písma byla za 1. republiky uznávaných oborem, pozdějšímu režimu byla spíš na obtíž. Přesto ji vždy hojně využívali kriminalisté a občas také soudci. Čtenář se v knize přesvědčí, že písmo prozradí o každém člověku mnohem víc, než lze zjistit výslechem, psychologickými testy a jinými e xplorativními metodami.