Tato kniha pojednává o fotografii a psychoanalýze. Vychází z filozofického pohledu na fotografii Rolanda Barthese a psychoanalytických teorií zabývajících se psychickým porozuměním dosud neznámému nebo vytěsněnému mimo vědomí. Je o hledání porozumění pro nepoznané vjemy náhodně vyjmuté z chaosu světa, pro obrazy, které byly v čase opuštěny a zbaveny života, které vnímáme jako neosobní nebo zcizené. Je zde pokus o náhled do počátků způsobu, jak si uvědomujeme viděné, abychom vnímané oživili a dodali mu pro naši mysl vitální smysl, a tak umožnili komunikaci získaného poznání živým a srozumitelným způsobem. Obrazy, které se vynořují v naší mysli při setkání s neznámým, nabízejí evokativní metafory, které poukazují na souvislosti různých nevědomých kontextů psychiky a stávají se východiskem pro naše vědomé poznání. Obrazové metafory nepotvrzují ustálené pojmy, ale poukazují k novým souvislostem a rozšiřují naše poznání.