Angličan Alfred North Whitehead (1841–1947) byl jedním z nejpronikavějších a zároveň nejsystematičtějších duchů první poloviny 20. století. Původem matematik a logik, spoluautor Principia Mathematica (s Bertrandem Russellem), dospěl nakonec ve svém filosofickém vývoji až k obecné filosofické kosmologii, vyjádřené nejkomplexněji v díle Process and Reality (1929). Kniha se věnuje detailní analýze spisů Whiteheadova „londýnského období“ (1910–1924), během něhož se snažil o vybudování komplexní filosofie přírody, „panfyziky“. Whiteheadova „panfyzika“ je smělou a originální syntézou filosofické i přírodovědecké teorie (formulované matematickým jazykem), v českém myšlenkovém a jazykovém prostředí však nebyla doposud dostatečně reflektována. Studie Michala Andrleho nejenže splácí tento dluh, ale snaží se i vzbudit úžas nad tím, že pod ustrnulým nánosem učebnicových pravd lze objevit velmi živou tkáň. Kniha je upravenou verzí dizertační práce, kterou autor obhájil v roce 2008 na katedře filosofie a dějin přírodních věd PřF UK.