Před více než 200 lety se po starověku a křesťanství objevilo osvícenectví. Po náboženské různorodosti starověku v Evropě převážila židovsko-křesťanská myšlenka „jednoho Boha“, v jejímž důsledku došlo k oddělení boha od přírody. Jednostranně ostré scholastické myšlení důsledně vedlo k osvícení a vědě. Bůh se tak stal čistě duchovním – pokud nebyl prohlášen za mrtvého – a příroda čistou hmotou. Všichni duchové byli vyhnáni z přírody – dokonce i duch člověka.
Heinrich Rombach se zabývá říší ležící mezi těmito dvěma kraji a rozpracovává rozdíl mezi hermetikou a hermenuetikou.