Luigi Zoja, autor známého souboru esejí Soumrak otců, se ve své knize Dějiny arogance zabývá psychologií vývoje a jeho limity počínaje starověkem, vlivem náboženství a mýtů v této oblasti na současnost a důsledky, které jsou patrné až do dnešních dnů. Neustálé využívání zdrojů planety a vývoj technologií, který nemá hranice, v nás vzbuzují obavy. Logicky si klademe otázku, kdy začal tento závod bez konce? Starověké Řecko, jež stálo u zrodu celého dnešního západního myšlení, mělo smrtelný strach ze skryté lidské touhy po neomezenosti, kterou řečtí myslitelé považovali za aroganci, jeden z hříchů. Ten, kdo toužil mít nebo měl něčeho přespříliš, byl nemilosrdně potrestán, avšak ambice samotných Řeků nakonec dosáhly tak bezpříkladné úrovně, že toto tabu postupně přestalo platit. Žádná kultura nemůže zcela zavrhnout své kořeny a bohové sice ztratili svou moc a zmizeli, ale stále za nimi zůstává mýtus a prosazuje se v modernějším hávu. Naše obavy z neustálého růstu společnosti odrážejí něco víc než jen citlivost k novým technologickým či ekologickým problémům – vynášejí na světlo psychická zranění a pocity viny, které jsou odvěké.