Anaximandros z Mílétu je autorem jednoho z prvních řeckých spisů s tématem přírody. Stojí tak u zrodu iónského „zkoumání přírody“ a zároveň na samém počátku filosofie. Ačkoli se z jeho spisu dodnes zachovala patrně pouze některá slova, zlomek DK 12 B 1 je považován za první filosofický text. Ve svém spise vyložil vznik světa a popsal univerzum, které postrádá nebeskou klenbu. Společně s výkladem nebeských těles vylíčil meteorologické jevy a odvodil vznik života a člověka. V obecném povědomí je ovšem nejvíce znám údajným tvrzením, že počátkem všeho je to apeiron, „bezmezno“. Studie přináší překlad hlavní části Anaximandrovy textové pozůstalosti a provází tématy spojenými s jeho myšlením a působením. Předkládá interpretace termínu to apeiron ve smyslu „bezmezné přirozenosti“ na pozadí myšlení protikladů a zlomku DK 12 B 1 vyjadřujícího cykly řádu světa. Zároveň ukazuje charakter iónského myšlení s východisky v oblastech astronomie a meteorologie za uplatnění geometrie a v souladu s řečí náboženství.