Pokud odhlédneme od morální stránky, můžeme na vraždu nahlížet z estetického hlediska jako na umělecký akt. Jak zločinec ve svém díle navázal na dosavadní tradici? V čem byl jeho výkon inovativní? Využil dostatečně potenciál vražedných nástrojů? Jak pracoval s kompozicí? Vražda jako krásné umění Thomase de Quinceyho je dílo morbidní a černohumorně zábavné. Ve formě stylizovaných přednášek v gentlemanském klubu popisuje několik děsivých zločinů, současně však s ironií pojmenovává sklony moderní společnosti vyžívat se v násilí. V až brutálně konkrétní příběhové části de Quincey líčí příběh Johna Williamse, jehož případ (dvě vyvražděné domácnosti za noc) představuje jistý prototyp geniálního vraha. Zároveň však danou epizodu vypravěč podává jako hororové drama, jež staví zabijáka do zcela jiného světla. Vražda jako krásné umění pro svůj jedinečný styl a humor dodnes zůstala jedním z nejoblíbenějších de Quinceyho esejů.