Texty vyjadřují autorův vztah k umění a jeho zkuženost „jak být s uměním“, a to s výrazným otiskem uměleckého i filozofického postoje 60. let minulého století, kdy založil a formoval skupinu Aktual. Knížákovy mnohdy provokativně působící názory, které však racionálně vyargumentovává, zasahují do problematiky vztahů výtvarného umění a matematiky, vědy, hudby i politiky a každodennosti. Zabývají se rovněž kýčem a naopak i otázkou elitnosti umění. Autor se také věnuje obecným principům instalací výtvarného umění, konkrétně pak Veletržnímu paláci. Knížku doplňuje obrazová příloha „subjektivně zvolených exponátů Národní galerie“. Milan Knížák (1940), výtvarník, hudebník, výtvarný teoretik. Roku 1964 založil skupinu Aktuálního umění, je příslušníkem uměleckého hnutí Fluxus. V letech 1990–97 byl rektorem Akademie výtvarných umění, kde dodnes působí, od roku 1999 je generálním ředitelem Národní galerie v Praze. Uspořádal celou řadu samostatných výstav a podílí se i na výstavách společných. Vydal mj. Cestopisy (1990), Bez důvodu (1996), To, že jsem se narodil, chápu jako výzvu (1999), Básně 1974–2001 (2001).