Příběh o pátrání po zmizelé autorově sestře, jež se zapojila do aktivit proti vojenskému režimu v Brazílii, byla unesena a zavražděna. Román se řadí mezi tzv. literaturu svědectví. Brazilský spisovatel, novinář a politolog B. Kucinski (nar. 1937) otevírá ve své románové prvotině z roku 2011 trauma, s nímž se brazilská společnost dosud nevyrovnala: otázku lidí, kteří z politických důvodů zmizeli během období vojenské diktatury vládnoucí v letech 1964–1985 a jejichž osud je i několik desetiletí poté stále neznámý. Román vychází ze skutečné události z dubna 1974, kdy byli z politických důvodů uneseni a posléze zavražděni autorova o pět let mladší sestra Ana Rosa Kucinski Silva, učitelka chemie na Saopaulské univerzitě, a její manžel. Oba byli členy ozbrojené levicové protivládní guerillové organizace Národně osvobozenecká aliance. Hlavní hrdina příběhu, označovaný jako K., polský Žid, který uprchl v roce 1933 z Evropy před nacismem, pátrá po své dceři a jejím osudu a při svých marných pokusech vyznat se v absurdním labyrintu státní moci zaznamenává paralely mezi režimem vojenským a nacistickým.