Jako předmluvu své knížky použila autorka tato slova: "Tuto svou povídkovou knížku bych ráda položila na noční stolek starým paním, kterým uletělo spaní… Babičky nejsou v samotě noci samy: bdí s nimi jejich paměť. Mají ve své hlavě paměťové klubíčko – a z něj se odvíjí život jako natočený film. Strop nad lůžkem je promítací plátno a na něm se přibližují tváře vzdálené a vracejí se i tváře přes práh času…"