Kniha je souborem volně na sebe navazujících esejů, sepsaných Lukácsem v letech 1919–1921, kdy byl po pádu Maďarské republiky rad nucen žít a působit v exilu. Jednotlivé eseje jsou neseny snahou objasnit metodologické jádro marxismu jako teorie společnosti a dějin. Je v nich také postřehnutelné Lukácsovo úsilí rozvrhnout teorii kolektivní akce, jejíž krajní podobou bývá sociální revoluce. Český překlad Lukácsovy knihy pořídil koncem šedesátých let minulého století Lubomír Sochor. Poprvé však vychází knižně až nyní.