Když bylo Karole osm, ocitla se v nové rodině. Dnes má nevlastního bráchu, mámu, tátu i dědu. Bratr Oskar je astrální cestovatel, otec Jan připomíná Gándhího a v sousedství bydlí divní neoliberálové. Karolina nejlepší kamarádka je Karolova máma a Karol je zase Oskarův nejlepší kamarád. Je to jednoduché, pochopíte to rychle. Složitější se zdají být úvahy o tom, je-li správné nastavit druhou tvář. Kniha nás okamžitě vtáhne do děje a bez varování omráčí úvodní scénou. Potom se tempo zpomalí, abychom se stihli zamyslet nad tím, co se skrývá za honosnými fasádami a co za rezavými ploty. Karola si ze starého domova přinesla bolestivé zážitky, ale zřejmě se s nimi vyrovnala. Nebo ne? Je jí třiatřicet a řídí se instinkty, jaké máme všichni. Po tragédiích, jež se jí zdánlivě nedotknou, projde katarzí. Jenže tato očista se neobejde bez obětí.