Jmenuji se Saša Saveljev. Chodím do druhé třídy a bydlím u babičky a dědečka. Maminka mě vyměnila za zakrslou pijavici a pověsila mě jako závaží na krk babičce. Tak jí na něm už od čtyř let visím. O příběhu osmiletého Saši a jeho babičky se často hovoří jako o jednom z nejvtipnějších děl moderní ruské literatury. Kritikové jej srovnávají s Forrestem Gumpem či se Spolčením hlupců, dramatický tón některých pasáží zároveň připomíná Ch. Dickense nebo F. M. Dostojevského. Za úspěchem Sanajevova díla bezpochyby stojí neotřelý humor prosazující se navzdory neveselému osudu hlavního hrdiny. Inspirací k příběhu o malém Sašovi byla zajisté i autorova osobní zkušenost – Sanajev totiž skutečně prožil dětství u prarodičů a nesměl se přestěhovat k matce. I proto se mu daří vykreslit rozporuplnou povahu hrdinovy babičky přesvědčivě a v detailech. Kniha je plná někdy groteskních, jindy tragikomických příhod, vyprávěných jazykem malého chlapce, který postupně čtenáři odhaluje, jak křehká může dětská duše být… Bestseller, který se v Rusku držel více než deset let na špičce literárních žebříčků a kterého se prodalo přes milion výtisků.

Milovala nás, ovšem s takovou tyranskou zběsilostí, že se z její lásky stávala zbraň hromadného ničení.
 – Pavel Sanajev o své babičce v rozhovoru pro Komsomolskou pravdu