Palomar je poslední větší próza Itala Calvina a i zde se autor rozhodl pro originální experiment. Kapitoly této knihy bychom mohli vnímat jako básně v próze, ale spíše je lze označit za křížence románu nebo básně s esejem. V Calvinově díle má jejich titulní protagonista, pan Palomar, četné předchůdce – rozmanité komentátory a spekulativní talenty. Ti všichni jsou, stejně jako on, velkými pozorovateli světa, protože pozorování věcí je podle Calvina naším základním úkolem. Pan Palomar však chce svět nejen uvidět a pochopit, ale také popsat a vyjádřit: chce jej proměnit v slova. Lze se ale světa zmocnit autentickým, avšak subjektivním pohledem? Spočívá pravda o světě v bezprostřednosti okamžiku? A jak uchopit svět „nepsaný“? Sám Calvino charakterizoval tuto svou knihu následovně: „Jistý muž se vydá na cestu, aby krok za krokem dosáhl moudrosti. Dosud nedorazil k cíli.“