Portugalština patří mezi románské jazyky, je šestým nejrozšířenějším světovým jazykem. Mluví jím čtvrt miliardy lidí, z toho více než 200 milionů v samotné Brazílii, jediné portugalsky mluvící zemi Jižní Ameriky. To vše díky zámořským cestám Portugalců v 15. a 16. století a následné kolonizaci nových území. Kámenem úrazu při studiu portugalštiny bývá výslovnost, i když brazilská varianta je na rozdíl od evropské jednodušší. Nejvýznamnějším rozdílem je výslovnost souhláskových skupin dě, tě a dí, ti jako [dži], [či] (dia – [džía], tia – [cía]). Pouze v jižní Brazílii (státy Santa Catarina a Paraná) se tyto skupiny čtou tvrdě, podobně jako v evropské portugalštině. Na většině území Brazílie se souhlásky s a z vyslovují jako [s] a [z], s výjimkou Ria de Janeira, kde je výslovnost evropská. Celkově je brazilská portugalština srozumitelnější a zpěvnější. Co se morfologie týče, hlavní rozdíl tkví ve vyjádření průběhového času: v brazilské se vyjadřuje pomocí gerundia, v evropské pomocí infinitivu. Další významný rozdíl je v postavení nepřízvučných zájmen: v brazilské se staví před sloveso, v evropské za sloveso. V brazilské portugalštině se na většině území nepoužívá ani druhá osoba jednotného čísla – je nahrazena třetí osobou se slovem voce. Více se v ní užívají zdrobněliny. Dne 1. 1. 2010 vstoupila v platnost nová pravidla zjednodušující a unifikující pravopis v portugalsky mluvících zemích. Došlo k odstranění některých délek, přehlásek, nevyslovovaných souhlásek, změnu doznala mnohá slova psaná se spojovníkem. Názvy měsíců už se píší s malým počátečním písmenem. Do 31. 12. 2012 (vBrazílii) a 31. 12. 2014 (v Portugalsku) byla akceptována i starší varianta. V této příručce uvádíme už pravopis nový.